C.L. Strauss je memeticky vecny - stejne jako jemu mylne pripisované blue jeans. (fiktivni ilustrace z Rasa a dejiny).MJ
Zpočátku
jsem L-S vnímal, aniž bych ho znal, jako silnou autoritu, o níž byl
mnohdy opřený intelektuální snobismus. Přetahovali se o něj
sociologové, psychologové , sociální antropologové i filosofové, takže
to musel být někdo důležitý. A pak to jméno - znělo hodně tvrdě a
průrazně. Když už někdo zacitoval "Stróse", měl jsem tendenci souhlasně
pokývat, ale zároveň vycouvat z boje jako štír, který neodhadl svoje
možnosti. Pojmy "struktura" a "systém" měly silnou intelektuální
auru, ale zároveň byly ledově abstraktní a horce přitažlivé.
Tak jako Smutné tropy. Autobiografií nasycená kniha, která mi umožnila nevnímat C.L. Strausse tak odtažitě a vzdáleně - přestože vznikala v daleké Brazílii. Zde, v Sao Paulu, se ujal možnosti přednášet sociologii, protože jej doma ve Francii neuspokojoval provoz vystudovaného práva, resp. filosofie. Jeho precizně vysoustružené a strukturované rýhy šedé kůry mozkové zde naplno roznítila antropologie: vědecký způsob studia a popisu odlišnosti a rozmanitosti člověka - konkrétně pak indiánů brazilského vnitrozemí.
Pod povrchem a růzností forem jejich "primitivního myšlení", mýtů, náboženských rituálů či příbuzenských systémů objevil "skrytý" základní vzorec uspořádání "světa" na půdorysu protikladů, které jsou vlastní i modernímu člověku.
Jedno však ve svých knihách objevit nestihl, a to smysl jeho existence, za kterým se (prý) bezvýsledně pachtíme: „K čemu je jednání, když myšlení, které činy řídí, vede nakonec k objevu, že smysl neexistuje?"
Právě pohled na tento horizont, na cestu nedostupného nám údajně skýtá jedinou přízeň, kterou si můžeme zasloužit.- Můžeme zastavit své kroky, najít chvilku klidu, odpočinku a svobody, tehdy když si uvědomíme svoji nedokonalost a dokonalost přírody.
C.L- Strauss došel na konec své cesty včera ve věku 100 let.