Zrcadlovka společnosti
Mezi podanim pomocne ruky a utokem je nekdy velmi tenka hranice...
Přestože snad vím, co ona "zrcadlová metafora" znamená , jsou to na mě moc velká slova, velké věty. Já jen občas chodím po ulicích a nastavuju "společnosti" zrcadlovku se šumícím digitálním pidičipem.
Neskromně si však myslím , že i malý hledáček může za určitých předpokladů poskytnout zajímavý vhled do společnosti a "společenského chování" člověka.
Ulicemi nás proudí davy: jednotlivci, páry, skupinky výrostků či chladné anonymní masy. Pokud chcete nahlédnout a zaznamenat lidské "přirozené chování", musíte splynout a snažit se "společnost zrcadlit" http://www.national-geographic.cz/lide-a-kultura/chodim-ulici-street-photography-4138/ Předvádět něco jako synchronní pohybový tanec či stínový box před zrcadlem. Ovšemže žádné rychlé pohyby, které by někdo mohl vnímat jako bezprostředně ohrožující.To by se podobalo samci šimpanze, který nedovoleně pronikne na teritorium cizí tlupy a divoce se u toho rozpřahuje větví.
Toto pohybové "zrcadlení" nikoho nenaučí fotografovat, ale umožní na okamžik procítit pohyby a pocity okolních lidí tak, jako by byly vaše vlastní, protože se stanete "součástí dané skupiny". To samo je mnohem podstatnější, nežli nějaké focení. Zrcadlovka se v tu chvíli stává nástrojem vyladěným jako udička na to, co nemusí být vidět, ale dokáže to v mžiku změnit směr pohybu hejna ryb - jakoby to bylo jedno celé (něčím ohrožené) tělo.
Na podobném principu "zrcadlových neuronů" dokážeme soucítit i s geograficky či příbuzensky vzdálenými členy "našeho druhu", které zažívají nějaký druh ohrožení či utrpení . Náš mozek se evolučně "naprogramoval" v prostředí evoluční adaptivovanosti : malých, lorenzovsky sladně sehraných skupinách tak, aby se do ostatních dokázal vcítit a prožíval i "bolest" okolí. Ne sice v takové intenzitě jako "na vlastní kůži", ale stále tak, aby se ji ve vlastním zájmu chtěl zbavit. I za cenu toho pocitu, že ji lze "vypnout" jako dálkovým ovladačem, naťukáním dárcovské sms směrem Haiti.
Někde v hloubce naší mysli tak "zrcadlo" odhraničuje jako vlas tenký společenský vztah mezi "my" a "oni". Jako součást "my" vidíme sami sebe, přátele, spřízněný fotbalový klub, politickou příslušnost, vlastní národ či rasu. Této straně zrcadla přejeme vše dobré a pomáháme ji. V okamžiku, kdy se z nějakých důvodů obraz překlopí na stranu "oni", naše chování se změní tak, jakoby čelilo ohrožení nepřítele: stane se nepomáháním, ubližováním či dokonce fyzickým válčením.
O bližší poznání tohoto vztahu - "my vs. oni" - usiluje kupříkladu antropologie. Ukázala nám, že i vzdálená etnika nejsou nutně tak zlá a ohrožující, tolik podobná obrazu, jaký o nich máme často v hlavě vytvořen či jaké odvrácené, stínové vlastnosti na ně jako na "nepřítele" po jungovsku promítáme.
Že proces "vzájemného poznávání" nemusí fungovat zrovna ideálně, přiznává i biolog Frans de Waal: „Společnost založená na empatii není o nic více prostá konfliktu než manželství založené na lásce."
Přesto jedním slovem dodává, že pokud by mohl jako bůh změnit a vylepšit lidskou povahu, rozšířil by dosah lidské empatie. Za největší problém života na přelidněné planetě totiž Waal považuje : "vzájemný tlak různých skupin lidí , které jsou příliš loajální k vlastnímu národu, skupině či náboženství."1
Neuplyne sice den, kdy bychom se někde "nedoslechli" , že "něco" je "zrcadlem naší společnosti". Jde jen o to, zda umíme a chceme těmi zrcadly prohlédnout.
MJ
Maya. Žebrající dívka "potomků Mayů, kmene Tzeltal" , San Cristobal de las Casas, Chiapas, Mexico.
(1) Frans de Waal (2009): Age of Empathy. Harmony: London.
Michal Josephy
Zpustlá zem
"To jedeš včas, puszta má ještě barvy! V červenci a srpnu je to pustá, vyprahlá zem," říká mi pan domácí, který pronajímá pokojík se šuplíkem a biblí
Michal Josephy
Azore, ke mně!
„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“
Michal Josephy
Indiánský běh
Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.
Michal Josephy
Vězněm kláštera
Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár
Michal Josephy
V oku ženy
Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně
Michal Josephy
Za moře temnoty
Pozdě v noci, kdy všechno kolem utichlo, vylezl na balkon, vzepřel se zápěstími o hrazení a zadíval se do dáli.
Michal Josephy
O Hararu a čarovné moci hyen
„Baby, Jalla, Koti!“ zavolá Abbas do tmy, která střeží hradby Hararu v sedmi posvátných kruzích a poté na čas zmlkne. „Počkej, už to bude,“ utrhnu zuby kus leukoplasti, kterou jsem si k objektivu přidělal malou ruční baterku.
Michal Josephy
Rozhodčím v bordelu
Stojím v područí stopatnáct stop vysokého Krista, rozmáchutého nad horizontem Ria jako majestátný albatros. Se shovívavým výrazem fotbalového sudího, který dává pozemskému zápasu volný průběh,
Michal Josephy
Létokruhy
Prach, který se po dlouhá léta kupí u hřbitovní zdi, v červenci vyschne a zalesknou se v něm kousky křemičité, slídové zbrusky.
Michal Josephy
Noční ptáci
„Má vůbec smysl jít spát?“ nadnesu pozdě v noci parťákovi, který se snaží zalézt do své žluté kapsule, aby si nechal zdát o tom, že se mu konečně podaří zprovoznit vestavěný TV – sat a porno s japonskými školačkami.
Michal Josephy
O nečitelnosti světa
„Akasaka, Nogizaka, očima přejíždím po zmenšeném plánku metra, přeskakuji z barvy na barvu a hledám slova, která mi znějí alespoň trochu povědomě, snad díky rytmu dětského rozpočítadla či spravedlivým Rozsudkům soudce Ooky.
Michal Josephy
Jsem nula
„Pojď za mnou,“mávne rukou dívka balancující na hraně vysokého obrubníku a jedním plavným pohybem najde ztracenou rovnováhu. Na chvíli zaváhám, protože si nejsem jistý, že jde o nejlepší možný způsob, jakým si můžu zvrtnout kotník
Michal Josephy
Má milka Tamilka
“DDANGG”, nakopl jsem plechovku, která vydala přesně takový zvuk, jaký může mít jen duté a nevyplněné nedělní odpoledne. Slunce si předvečerem hrálo na schovávanou a oceán se líně vyléval na negombskou pláž.
Michal Josephy
Zelený Buick Roadmaster
se vymotal ze sítě ulic starého města, protáhl se ucpaným Vedadem a zařadil se do rychlého pruhu na Avenidě de la Independencia. Zvuk, který jsem zachytil v kabině vozu, byl rozechvělý nárazy horkého vzduchu, prskal a chrčel jako
Michal Josephy
Selfie na háku
Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty, a na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...
Michal Josephy
O vlnách a vodních bohyních
Vlnění, pruhy modré a bílé. Nic víc, nic míň než opakující se záblesk tropické iluminace a vlnová délka světla v rozsahu 430 ~ 500 nm.
Michal Josephy
Světy mezi světy
„Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami (...)“* K tomuto zlomku, stejně jako k životním situacím, ve kterých bylo možné si hodit kostkou, jsem teprve musel dospět.
Michal Josephy
Na trhu lásky
Ve vietnamské obci Khâu Vai se pravidelně koná trh. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého – pokud by se na něm nescházeli ex – partneři, nenabízely ženichům nevěsty a nesjednávala manželství. „Trh lásky“ však může nabývat nejrůznějších podob...
Michal Josephy
Armáda krásy (Rio de Janeiro)
Kristus pózující na hoře Corcovado fotografům je téměř nadpozemsky dokonalý. Tělo má jako z mramoru a vrásky mu nepřidělává ani to, že musí odolávat svodům spoře oděných žen a rozmáhajícímu se kultu těla.
Michal Josephy
Fanny
Jeden z hostů si z brady smetl kousky slaného koláče, druhý si z tváře odlepil letící ubrousek, a Bruno, majitel podniku, se tak trochu škodolibě zašklebil. Přístavem se prohnal prudký poryv mistralu, krátce zahvízdal v lešenových trubkách, a zase jimi proklouzl pryč.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 270
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3005x
www.josephy.cz
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Nahý ostrov Gavdos-Lidé a Země č. 05/08
- Sloupek ve stylu "talking wise heads":
- Křehcí nadsamci. (Orientace LN)
- Duhové Kapverdy