Zvířátka v depresi

Pověstná roztomilá zvířátka, která se  objevují  na konci  zpráv TV NOVA, mají za úkol člověka rozptýlit a  povzbudit. Smrti a depresi je v médiích  vystaven čím  dál více, a tak by pohled na makaka, který upadl do deprese z toho, že musí na Nově neustále dělat opičky, nikomu na náladě nepřidal.

makáček lidovky.cz

Přesto by to nebylo nic nepřirozeného, jelikož touto poruchou netrpí jen umělci a stále se zvyšující procento lidské populace, ale i ostatní živoci.

V přírodě se ovšem  nevyskytuje jako klinická jednotka, ale jako vědci vypozorované „depresivní chování“. S příznaky deprese, tak jak je známe  u lidí,  se tyto projevy překrývají zejména s anhedonií. Tedy neschopnosti nálézat potěšení v činnostech za normálních okolností přinášející slast – ať již jde o jídlo, sexuální aktivity, sociální družení se, hry  apod.

Už od prvního pohledu se často takové zviřátko jeví tak, že by  raději ani nebylo. Zmenší svůj objem, schoulí se, má pokleslé koutky, víčka a zkroušený výraz doplněný téměř absencí živé mimiky. Experimenty, ve kterých se  opicím navozovaly  situace pro zvířecí modely duševních chorob určené pro preklinické testování léků, odhalily v této souvislosti zajímavý fenomén. – „Choo-choo“, tedy vláček  k sobě se  tisknoucích a od matek oddělených opiček makak rhesus.

Pro člověka, který se v médiích seznámí často jen s biopsychiatrickým pojetím této poruchy,  tak může být přínosné vědět,  jak se takové zvíře může do deprese dostat.

Vedle dlouhodobého vystavení silnému stresu je to raná sociální deprivace. Tedy přiliš brzké oddělení mláďat od matky, jejích doteků a pocitu bezpečí a emocionálního zázemí. V rovině učení se dále hovoří o konceptu naučené bezmocnosti. Ta se projevuje například  tak, že  živočich - na základě předchozích neúspěšných pokusů o řešení určitých životních situací - přenáší svou "bezmoc" neadekvátně na situace, které by jinak zvládl hravě vyřešit. A konečně, do deprese se mohou zvířata pohroužit také  sestupem v hierarchii dominance, která je charakterizována úzkostí vůči nadřízeným, podrážděností vůči podřízeným, pocity slasti při vzestupu na společenském  žebříčku  a naopak  pocity smutku a  deprese při  jeho  sestupu.

V přírodě k němu  dochází zejména při zranění, nemoci či při ztrátě důležité aliance (blízkého jedince, partnera atd.).

Uf. Dost bylo deprese, nemyslíte?   V závěru  by tak  možná bylo  vhodné  zařadit  pro  roztpýlení  nějaké to roztomilé zvířátko.

My však skončíme s konstatováním, které je ve své podstatě pro člověka preventivní a povzbuzující - minimálně v tom smyslu, že na to není sám:

I zvíře totiž může "depresí" trpět „jako zvíře.“

MJ