Zrození nebe
Nebe, které je dnes tak rozžhavené, že by bylo požehnáním, kdyby z něj spadlo pár kapek - běží mi hlavou, když mě Jorge vede sloupem hustého a vlhkého tropického vzduchu. Překračujeme dálnice termitích cest i podzemní sluje modrých krabů. Procházíme dál nitrem pralesa až bujnou vegetací prorazíme k ukrytému mayskému cenotu, kde se naštěstí můžu krátce osvěžit v průzračně čisté až opalizující vodě. To hlavní nás však teprve čeká...
Vydusanými stezkami pralesní vegetace se pomalu, ale jistě, blížíme k Centro Ecologico Sian Ka'an. -"Rozhlédni se hodinku v klidu kolem a pak přijď nahoru; seznámím tě s Cameronem," pronese suše Jorge, když si v recepci sundá z ramen bagáž. Když odkráčí, vnímám kolem sebe jen čtyři bílé stěny. Jsem tak trochu v rozpacích. Kde se tady mám vlastně rozhlížet? Netrvá to však dlouho - od okamžiku, kdy vkročím na terasu se moje oči zalijou nádherou, při které plíce zatajují dech. Otevře se obzor a s ním i linie poloostrova sněhobílých, liduprázdných pláží omývaných z jedné strany Karibikem a z druhé obrostlá jako krajkou mangrovy.
Když po čase vystoupám na střešní patio, téměř nevnímám, že na mě mluví zakladatel a ředitel centra, americký ekolog Cameron Boyd. Nenacházím slova - ani v češtině. On si, zdá se, vybaví svůj první příchod do tohoto koutu země a shovívavě se pousměje: "Mně to okouzlení vydrželo dodnes; přišel jsem a zůstal jedenáct let."
Místo, kde Boyd zakotvil, je však jen předsíní 1,3 milionů akrů a od severu na jih 120 km rozlehlé rezervace vedené pod záštitou UNESCO. "Snažím se zde realizovat ekologicky udržitelný rozvoj, uplatňovat alternativní zdroje energie, stejně jako ekoturismus a výzkum a vzdělávání zaměřené na ochranu biosféry," shrnuje Boyd svoji eko-vizi. "Konec konců, udělej si názor sám," rozmáchne rukama na znamení toho, že slova považuje v této chvíli za zbytečná....
***
Sedím s trupem ponořeným v kajaku, dívám se Jorgemu na záda, a pádlem hladím vodu mayského kanálu. Míjím ostrovy s nízkou, tmavězelenou hradbou mangrovů. Slunce se odráží od hladiny, držíme se blízko průvodce Antonia a moje mysl se nechá volně unášet spolu s klidnými vlnkami. Oči se vpíjí do oblohy jako inkoust do pijáku a nic nenasvědčuje tomu, že během půl hodiny se na nebi odehraje doslova "Theogonie" - mýtické drama i s očistnou katarzí. Něco, co mi navždy vryje do mozkové kůry jako rozpálená čepel nože.
Najednou se zvedne se vítr. Vystopí vlny a prudce se ochladí. Během nepozorované chvíle se idylické azurové nebe potáhne hustým, indigovým povlakem. V tu ránu se ztratí slunce, jako kdyby jej spolkla obrovská velryba - a jen jeho průsvity sem tam přimíchají šedou až stříbrnou. Z nebe se spustí husté, mléko připomínající provazce deště, který neustává. Výjev, který současně vyvolává nebeský úžas i posvátnou hrůzu.
¨
Se zapojením a vysílením všech svalových vláken se snažíme z otevřené vodní plochy dostat k ostrovu, abychom se zachytili košatých mangrovníků. Vítr jde proti nám, voda je hustá jako dobře zadělané těsto, a vratký kajak je ze čtvrtiny plný vody. Když se nám podaří dorazit k pevnině, připadá mi, že se mi vše jen zdá a nebo jsem se propadl do děje filmu "Dobytí ráje".
Ve chvílích, kdy podléhám střídavě extázi a beznaději ( protože jsem již odepsal foťák, který jsem narychlo zabalil do igeliťáku), se zčista jasna začne vyjasňovat a nebe prochází svým znovuzrozením.
Ač na nás nenechal liják niť suchou, pomalu se , píď po pídi, propracováváme rozbouřenou hladinou směrem k Ptačímu ostrovu. Ve chvíli, kdy je nám nadosah a jeho zeleň se smísí s růžovou a bílou ptačích per, vyklene nad ním celistvý oblouk duhy.
"Tak to by bylo. Teď se ještě za světla dostat domů," zakření se zcela vysílený Antonio. Objedeme opatrně ostrov plný hnízdících ptáků, nadýcháme se čerstvého pobouřkového vzduchu, a obrátíme kurs.
Když nám na zpáteční cestě slunce zapadá za obzor a pomalu se zháší o ukolíbanou hladinu, alespoň si na vlastní kůži trochu uvědomíme, nakolik je člověk bezmocný vůči rozbouřeným živlům.
Jako bychom se tehdy stali součástí ničeho menšího, nežli dramatu zrození a zániku nebe. - Nikoliv tak, jak jej kdysi viděli a do mýtů zanesli staří Řekové, ale "dnešní" Mayové....
Michal Josephy
Zpustlá zem
"To jedeš včas, puszta má ještě barvy! V červenci a srpnu je to pustá, vyprahlá zem," říká mi pan domácí, který pronajímá pokojík se šuplíkem a biblí
Michal Josephy
Azore, ke mně!
„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“
Michal Josephy
Indiánský běh
Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.
Michal Josephy
Vězněm kláštera
Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár
Michal Josephy
V oku ženy
Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně
Michal Josephy
Za moře temnoty
Pozdě v noci, kdy všechno kolem utichlo, vylezl na balkon, vzepřel se zápěstími o hrazení a zadíval se do dáli.
Michal Josephy
O Hararu a čarovné moci hyen
„Baby, Jalla, Koti!“ zavolá Abbas do tmy, která střeží hradby Hararu v sedmi posvátných kruzích a poté na čas zmlkne. „Počkej, už to bude,“ utrhnu zuby kus leukoplasti, kterou jsem si k objektivu přidělal malou ruční baterku.
Michal Josephy
Rozhodčím v bordelu
Stojím v područí stopatnáct stop vysokého Krista, rozmáchutého nad horizontem Ria jako majestátný albatros. Se shovívavým výrazem fotbalového sudího, který dává pozemskému zápasu volný průběh,
Michal Josephy
Létokruhy
Prach, který se po dlouhá léta kupí u hřbitovní zdi, v červenci vyschne a zalesknou se v něm kousky křemičité, slídové zbrusky.
Michal Josephy
Noční ptáci
„Má vůbec smysl jít spát?“ nadnesu pozdě v noci parťákovi, který se snaží zalézt do své žluté kapsule, aby si nechal zdát o tom, že se mu konečně podaří zprovoznit vestavěný TV – sat a porno s japonskými školačkami.
Michal Josephy
O nečitelnosti světa
„Akasaka, Nogizaka, očima přejíždím po zmenšeném plánku metra, přeskakuji z barvy na barvu a hledám slova, která mi znějí alespoň trochu povědomě, snad díky rytmu dětského rozpočítadla či spravedlivým Rozsudkům soudce Ooky.
Michal Josephy
Jsem nula
„Pojď za mnou,“mávne rukou dívka balancující na hraně vysokého obrubníku a jedním plavným pohybem najde ztracenou rovnováhu. Na chvíli zaváhám, protože si nejsem jistý, že jde o nejlepší možný způsob, jakým si můžu zvrtnout kotník
Michal Josephy
Má milka Tamilka
“DDANGG”, nakopl jsem plechovku, která vydala přesně takový zvuk, jaký může mít jen duté a nevyplněné nedělní odpoledne. Slunce si předvečerem hrálo na schovávanou a oceán se líně vyléval na negombskou pláž.
Michal Josephy
Zelený Buick Roadmaster
se vymotal ze sítě ulic starého města, protáhl se ucpaným Vedadem a zařadil se do rychlého pruhu na Avenidě de la Independencia. Zvuk, který jsem zachytil v kabině vozu, byl rozechvělý nárazy horkého vzduchu, prskal a chrčel jako
Michal Josephy
Selfie na háku
Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty, a na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...
Michal Josephy
O vlnách a vodních bohyních
Vlnění, pruhy modré a bílé. Nic víc, nic míň než opakující se záblesk tropické iluminace a vlnová délka světla v rozsahu 430 ~ 500 nm.
Michal Josephy
Světy mezi světy
„Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami (...)“* K tomuto zlomku, stejně jako k životním situacím, ve kterých bylo možné si hodit kostkou, jsem teprve musel dospět.
Michal Josephy
Na trhu lásky
Ve vietnamské obci Khâu Vai se pravidelně koná trh. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého – pokud by se na něm nescházeli ex – partneři, nenabízely ženichům nevěsty a nesjednávala manželství. „Trh lásky“ však může nabývat nejrůznějších podob...
Michal Josephy
Armáda krásy (Rio de Janeiro)
Kristus pózující na hoře Corcovado fotografům je téměř nadpozemsky dokonalý. Tělo má jako z mramoru a vrásky mu nepřidělává ani to, že musí odolávat svodům spoře oděných žen a rozmáhajícímu se kultu těla.
Michal Josephy
Fanny
Jeden z hostů si z brady smetl kousky slaného koláče, druhý si z tváře odlepil letící ubrousek, a Bruno, majitel podniku, se tak trochu škodolibě zašklebil. Přístavem se prohnal prudký poryv mistralu, krátce zahvízdal v lešenových trubkách, a zase jimi proklouzl pryč.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 270
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3005x
www.josephy.cz
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Nahý ostrov Gavdos-Lidé a Země č. 05/08
- Sloupek ve stylu "talking wise heads":
- Křehcí nadsamci. (Orientace LN)
- Duhové Kapverdy