Antropologie, šimpanzi a blogoromán Michala Viewegha.

Antropologie dlouho nemohla získat své důstojné místo na mediálním trhu. Nikdo o ní pořádně nic neví, lidé ji často zaměňují s archeologií či s některými díly seriálu Dobrodružství kriminalistiky. 

Tak na toto mysli opilá hrdinka blogoveho romanu, Katka, pri soulozi s Romanem. I presto zustava mnoho "primitivu", "nekultivovanych" tzv. "novym romanem", kteri od beletrie ocekavaji urcity styl a "vznesenost".

Lidské prožíváni i chování zpravidla  v médiích  populární formou  komentují psychologové a/nebo nověji ekonom, který se zaštiťuje "ekonomickou antropologií". 

To  vše se změnilo blogovým románem "Michala Viewegha". Ke vzteku všech Plzeňáků a Brňáků  v něm vytáhl pražskou obecnou antropologii na mediální výsluní a vysvětlil,  "o co v ní vlastně jde":

"Stopadesátkrát ošustěná a opuštěná"  Katka, která si ráda často přihne, se  po  hodině aerobiku seznamuje s novou kamarádkou  Alex a ptá se jí, odkud vlastně  je:

""Z Prahy."

"A protože v Praze zrušili všechny kursy aerobiku, musíš dojíždět až sem?"

"Píšu tady doktorát z antropologie."

"Čili se zajímáš o primitivní kmeny?"

Vysvětluje mi, že v antropologii dneska frčí národní kultury. Mluví o slavné práci jedné americké antropoložky, která zaznamenala, co má obyčejný Američan v garáži.""

Ve velkorysé tradici  antropologie se v blogovém románu nezapomíná ani na "nejbližší příbuzné".  Připodobnit hyperpromiskuitní Katku k šimpanzici bonobo, která přijímá nejrůznější dary za sex, je nabíledni;  čtenář se však  z popisu opilecké misionářské soulože s Romanem návdavkem dozví i to, že šimpanz je malá opice.

Velkou opici má  však zřejmě Katka, proto musíme zrovna tak velkoryse přehlédnout rozdíl mezi opicí a lidoopem, který je asi tak malý,  jako mezi sloupkem a románem.

Šimpanz se tak v duchu literární teorie stává  leitmotivem blogového románu. Už od začátku bylo totiž dáno za výhodu "opičit se stylem" po "alfa-samci české literatury",  M. Vieweghovi, protože takový text může snadněji projít jeho "přírodním výběrem". 

Přispěvovatelům  bylo zároveň   kriticky naznačeno, že v podstatě píší jako "šimpanzi". Vrší  totiž pouze odpad, hlušinu, kterou se musí odborná porota strastiplně prohrabávat, aby pak "tvůrčí metodou" cut-and-paste z toho "humusu" vybrala alespoň ta "nejlepší recyklovaná klišé z nejlepších."

Nezbývá nežli doufat, že tento svérázný "antropologický experiment" dvou kultivovaných literárních misionářů , kteří se - v dobré víře - jali "vzdělat primitivy", nepřijde o své věrné přispěvovatele.

Ti by totiž mohli- celkem oprávněně - získat pocit, že pokud za sebe  nechají napsat další kapitoly tlupu šimpanzů učenlivých, vyjde to nastejno. 

Postačí k tomu nechat uhodit šimpanze na klávesnici jen jednou, vybrat si písmeno, které se hodí (A-T-C-G), výsledek uložit  a celý postup opakovat tak dlouho, dokud  ze zapsaných písmen nestvoří šimpanzi věty přesně dle představ "Velkého Editora".

MJ