Michal Josephy
O významné zeleni
„Znám bulvár Saint - Michel, tam jsem včera šel s Marie Claire,“ notuji si v duchu, když procházím pod mohutnými korunami stromů lemujícími opěvovaný pařížský boulevard. Slunce prosvicuje listy, které jsou čerstvě zelené, ale ve vzduchu je cítit, že podzim se pomalu blíží.
Michal Josephy
Instinkt smrti
Když jsem otevřel oči, přes okno padaly záclony deště. Byl to jeden z dnů, kdy je před očima naprostá tma. Myšlenky sestoupily z oběžných drah a nebylo „světla rozumu“, které by rozsvítilo kalné a chladné ráno.
Michal Josephy
Macao
Je brzo ráno. Mlhu prosvěcuje jen pár neonů s čínskými znaky. Téměř poslepu beru za kliku San Va Ho a stoupám nahoru po rozvrzaných schodech.
Michal Josephy
Tucet pro Unicef
Tucet - snad ne úplně tuctových fotografií pro UNICEF Mosambik( jako součást kalendáře pro rok 12) a jako bonus v podobě částečného podkresu videoklipu v lusofonním světě populární zpěvačky Neymy.
Michal Josephy
Kirké s nůžkama
Hongkong. Dynamický tep města, souhra skla a ocele. Čtvrť Central, která mi ze všeho nejvíce připomínala Downtown New Yorku. V kaňonech mrakodrapů zasekané parfumerie, restaurace a dech exotiky. Heung-gáwng. Voňavý přístav...
Michal Josephy
Nečasové úvahy
Nemám páru, kolik mohlo být hodin. Trhnul jsem sebou, posadil se na hranu postele, odhrnul záclonu a dlouze se zadíval se do tmy.
Michal Josephy
Překročit práh
„Vzal bych si kilo banánů, dvě manga, a co je tohle?“ Žena se pobaveně zazubí a plácne do masitých stehen. „Co asi?"
Michal Josephy
Milujeme film
- tak zněl slogan letošního Mezinárodního filmového festivalu studentských filmů, který se již po jedenácté konal v jihočeském Písku. Přestože komedie nepatří k mým oblíbeným žánrům, do jedné jsem nechtíc vstoupil, když jsem se jedné paní při cestě z nádraží zeptal, jak daleko je to od Vltavy...Paní se zasmála řekla, že je taky původně z Prahy, ale že v Písku mají Otavu a je to slabých patnáct minut...
Michal Josephy
Tohuwabohu
Výkřik. Záblesk slunce vyšlehne od okna k oknu a nežli si promnu oči, rozbřeskne místnost jednou velkou světlicí.
Michal Josephy
Přežít zlomená srdce
O tom, co ženy skrývají pod čádorem a zda lze přežít „zlomené srdce“, si povídáme se Zuzanou Boehmovou, která pomáhá prosadit projekty veřejného zdraví v nejrůznějších světových kulturách.
Michal Josephy
Take offs and falls
“All right, let’s go,” Alfredo made the sign of the cross as we were smoothly descending towards Beira. “Some unimportant little clerk,” that was my guess when we were boarding some two hours ago. We were both sitting on a domestic flight; with the difference that one of us was with his thoughts in a rickety cage of a helicopter, and through the noise of the rotors, he was listening to his commander‘s orders.
Michal Josephy
Odkouzlení světa
“Fero! - kafe,” zavolá rázně Gizela a její hlas vyplní jednoduchou, ale čistě uklizenou kuchyni. Dveře do sednice se rozrazí a dovnitř vlítne ušmudlaný cikáně. Zvenku zavoní čerstvě vyprané prádlo. Oblak poledního světla vklouzne veřejí a i v těch nejtemnějších rozích rozstříbří vlákna pavučin. “Posaďte se,” postrčí židli Gizela a postaví vodu na oheň.
Michal Josephy
Vary, Pupík světa
Festivalové Vary jsou jako novodobý mýtus. Křišťálový globus, jemuž Grandhotel Pupp tvoří bájný puppek, střed světa. Lidé se zde znovu orientují podle hvězd. Hvězd bulvárního i společenského nebe, v jejichž lesku se mnozí chtějí přihřát. Je to ale i místo, ve kterém se odráží obrazy každodennosti a životy "obyčejných lidí". Tomuto světu je mýtickým středem bistro Pupík. Oba světové póly můžete, při troše štěstí, spojovat a přelétat mezi nimi jako Hermés s okřídlenými topánky, v jehož pupku si nakonec podají ruce smažák i ústřice.
Michal Josephy
Zrození nebe
Je chvíle po poledni. Slunce je vysoko, obloha jako vymetená a její odstín pomalu splývá s obzorem azurové barvy Karibiského moře. Spolu s průvodcem Jorgem překračujeme pásmo biosférické rezervace Sian Ka ́an; místa, kde se podle Mayů "zrodilo nebe".
Michal Josephy
Šifra mistra Cordovera
" Korczakova ulice? To musíte támhle...Vlastně ne...Musíte směrem k věži a hned potom doleva,“ ujal se nás ochotně ortodoxní židovský pár, který si vycházkovým tempem užíval poslední den svátku Pesach. Urostlého muže zdobil stříbrem prokvetlý plnovous, černý rozložitý klobouk a sluneční brýle značky Ray Ban. Mafián, který se nějakým nedopatřením promeditoval až k sefiře Keter.
Michal Josephy
Bikiny a kvéry
"Hej, ještě dvě", opřel jsem se o bar a na barmanku pro jistotu ukázal ještě viktorku. Z výklenku tmy lehce pokývla hlavou, zvedla obočí a zanedlouho na desku přistály dva Goldstáry.
Michal Josephy
Vzlety a pády
„Připoutejte se. Budeme přistávat,“ zavelel kapitán a já pomohl Alfredovi zapnout pás. Rychle jsem dosrknul teplý džus z lichi, zbytek gumového toustu vyhodil do koše a přikurtoval se do sedačky.
Michal Josephy
Bílé nožky černošky
„Počkej!,“ štěkne mi někdo do uší, sotva co se vylodím a ujdu pár kroků po pevnině. Hlas patří asi asi padesátiletému „mouřenínovi“ se šedivýma kudrnama a černou kůží narychlo přepudrovanou prachem. Na okamžik se mátožně skloní - aby posbíral na zem popadané tašky- , a pak na mě upře zkalený pohled svých modrohnědých kocouřích očí.
Michal Josephy
Tvar a tvář (fotoblog)
- obojí vystihuje proměnlivou "tvářnost" světa. Občas se ji snažím zachytit, zmrazit v čase. "Pravá tvář" je totiž v době lev(n)ých image, mimiku umrtvujícího botoxu a internetových avatarů čím dál vzácnější a vzdálenější.
Michal Josephy
Ďáblův avokád
Toho dědka jsem vážně neměl rád. Sedával v rohu, na pomezí světla a stínu, a kdyby se občas ve slunci nezableskl řád, který měl připíchnutý na prsou, nebyla by jeho urostlá postava téměř vidět. Občas vstal, něco nesrozumitelného si zabrblal pod vousy, popošel loubím ke svým knihám, oprášil jim hřbety a zase si sednul na ten svůj posed, odkud nepozorovaně pozoroval dění na náměstí Terreiro do Paco.
předchozí | následující |
Počet článků 270 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2972 |
nekulturní antropolog
www.josephy.cz