Michal Josephy
www.josephy.cz
- Počet článků 270
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3005x
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Nahý ostrov Gavdos-Lidé a Země č. 05/08
- Sloupek ve stylu "talking wise heads":
- Křehcí nadsamci. (Orientace LN)
- Duhové Kapverdy
Oblíbené blogy
Michal Josephy
Má milka Tamilka
“DDANGG”, nakopl jsem plechovku, která vydala přesně takový zvuk, jaký může mít jen duté a nevyplněné nedělní odpoledne. Slunce si předvečerem hrálo na schovávanou a oceán se líně vyléval na negombskou pláž. Seděli jsme s Lalem na břiše lodi nafouknutém jako Jonášova velryba a utloukali čas.
Michal Josephy
Polibek makaka
Nevím, jak vy, ale já voňavý tyčinky s pačuli nemůžu ani cejtit. Možná byste se mnou měnili, kdybyste se dostali na posvátná místa chrámu v době Perahery, ale já odtud vypadl tak rychle, jak to jen šlo.
Michal Josephy
Ostrovem démona Rávany
"Uviděl démon v chýši Sítu truchlící / nádhernou také v žalu, s tváří měsíce, jenž v úplňku se skví a osvěcuje vše./ Srdce se rozbušilo v hrudi démonu. Šíp lásky projel jím, když její půvab zřel. / Jsem, krasavice, mocný vládce Rávana. Předemnou v hrůze sami bozi prchají a strachem plním slunce, lunu na nebi, strom stojí bez hnutí a voda zvolní tak. Jsem vládce krásné Lanky v dáli za mořem."*
Michal Josephy
Tváře Srí Lanky
"Kudy se - prosimvás -dostanu k chrámu?" "Támhletudy," odpoví s rozhodností domorodý muž a váhu svých slov ještě zatíží sebevědomými gesty. Často vás ale pošle úplně jiným směrem, raději nežli by před vámi "ztratil tvář". Sinhálská a z velké části i tamilská kultura je "na tváři" - a tedy i její "přetvářce" - postavena. Často ani nepostřehnete moment, kdy se z usměvavé líce stane její rub a naopak. Srí Lanka má zkrátka mnoho tváří a do každé z nich vepsaný více či méně čitelný příběh:
Michal Josephy
Groggy
“Pevnost svatého Filipa, pane?” Shrbený muž okopávající stružku zvolní do andante a předloktím si utře pot z čela. “Támhle, synku” vyhodí ukazovák do vzduchu jako dirigent taktovku. “Myslíte za ty domky?” Ukážu nevěřícně do míst, kde bylo vidět jen úzkou, téměř neznatelnou pěšinu, která se pilovitě zařezávala do prudké stráně. Nechci být vůči starci netaktní, ale mám pocit, že si ze mě dělá blázny.
Michal Josephy
Noc v Lisabonu
Některé životní pravdy jsou osvědčené a prosté. Neví-li člověk kudy kam a nemůže-li se hnout z místa, vzhlédne vzhůru. Řídil jsem se tím a nahoře spatřil malou škvíru. Zářivé ostré světlo pronikalo z malého průzoru a střešním oknem autobusu proudil čerstvý vzduch; alespoň ve chvílích, když řidič nabíral rychlost dlouhými nepřerušovanými pasážemi “betonových kasáren ” sídliště Benfica.
Michal Josephy
Vary, puppek světa
Festivalové Vary jsou jako novodobý mýtus. Svět sám o sobě. Křišťálový globus, jemuž grandhotel Pupp tvoří bájný puppek, střed světa. Lidé se zde znovu orientují podle hvězd. Hvězd bulvárního i společenského nebe, kterým je zde dodáván patřičný lesk a svit, ve kterém se mnozí chtějí přihřát. Je to ale i místo, ve kterém se odráží obrazy všednodennosti - Vary se jejich prostřednictvím stávají "dokumentárním filmem" samy o sobě. Jejich puppek - nacpaný delikatesami filmovými i kulinářskými - tak v dobrém slova smyslu splaskne a umožní jejich lepší zažívání a trávení...
Michal Josephy
Růže a perly
Na předměstí jsem dorazil s duší čistou jako lilium, ale tělem černým jako bota. První nádech horkého vzduchu, který se snad musel vyvalit z obrovské rozpálené trouby, protože mé melanocyty se roztékaly blahem jako karamel. Nechci nikomu hrát na city, ale celou cestu jsem hořel touhou až ji konečně spatřím.
Michal Josephy
Zvířátka v depresi
Pověstná roztomilá zvířátka, která se objevují na konci zpráv TV NOVA, mají za úkol člověka rozptýlit a povzbudit. Smrti a depresi je v médiích vystaven čím dál více, a tak by pohled na makaka, který upadl do deprese z toho, že musí na Nově neustále dělat opičky, nikomu na náladě nepřidal.
Michal Josephy
Hyperdrom
Stojím uprostřed Columbus Circle a kolem mě pádí lidé jako koně, které ženou vozatajové po hippodromu v divokém digitálním trysku.
Michal Josephy
Političtí zombies
Ze sklepních oken sídla KSČM vytéká ode dneška "krev", kterou zde symbolicky rozlilo několik umělců. Podobná "rudá krev" tekla ulicemi Prahy i o víkendu - a místy symboličtěji. Aneb "zombie pochodem za odchod politických zombies a revenantů, kteří se - ač několikrát prodělali "politickou smrt" - neustále vracejí."
Michal Josephy
Jak se na mě tvářili Newyorčané
aneb o tom, jak jsem chtěl vyfotit nějaké trochu slušné portréty...................................................
Michal Josephy
Střelený Kristus
Souprava metra se řítila koridorem jako neřízená střela, dostihový kůň, jehož svaly náhle zatuhly, takže se do stanice nakonec doplazil jako ocelová housenka.
Michal Josephy
Na ulici v New Yorku
Ulice. Jsou jako kaňony. A v nich džungle. Ne jako naivní olej od Henriho Rousseaua , ale syrově nastříkaná americkou retuší. Postmoderní džungle - plná dynamiky, pulsace, kontrastů a neonových obrazů...
Michal Josephy
Nahý ostrov Gavdos
To ráno jsem se probudil v krétském Loutru pod skalnatým ostrohem v podhradí. Vylezl jsem ze stanu, promnul oči a před sebou chvíli sledoval obraz vykreslený sluncem na kamenité zemi, jakoby ke mně patřil. Rozeklané hory byly za raného svítání čistě modré a v dálce vypadaly jako zmačkaný řeznický papír. Dlouho jsem neotálel a skočil šipku do Lýbijského moře, které bylo průzračné a řízné jako vodní sklo.
Michal Josephy
Hoře z moře
“Vykloněn přes ochoz pozoruji příboj, hladina květin němě zvířena,” zapsal jsem si do deníku v době, kdy jsem poprvé v životě stál na portugalském mysu sv. Vincenta. Tento nejjihozápadnější výběžek starého kontinentu kdysi představoval středověký konec světa, finis terrae. Na bouřlivé hladině Atlantiku se volně a unášivě vznášela hrst utrhaných květů. Celý ten obraz působil až hypnoticky. Jako otevřená Kniha neklidu.
Michal Josephy
Neandrtálci jsou IN
"Doba ledová je doba ledová," zahuhlal pan Buml Machovi a Šebestové a kýchl do kapesníku.Roztát se mu podařilo až nad ranní kávou, při které si dělal pravidelný monitoring denního a týdenního společenského až bulvárního tisku. Bartošová. Pomeje. Áááááá. Neandrtálec.
Michal Josephy
Odpadlík
Udýchaná plnoštíhlá průvodkyně neapolským podzemím vyleze na povrch, vydýchá se a oklepe ze sebe pot jako vodní pes. Zapálí si. Špičkou Adidasky kopne do odpadků, které se nalepí na paty zbytků Nerova divadla jako tóga na mokré tělo. Zlatavá světla navěšená po Via Anticaglia pohasnou a ona tiše, jakoby napůl úst, vysloví to slovo:
Michal Josephy
Barevné záře tváře
Tvář. Obrací "naše nitro" směrem k světu a dává mu specifický výraz a tvářnost. Je tvarována nejen "charakterovými rysy" či rýhována věkem vrásek, ale obrazí se v ní i prožívané emoce, atraktivita či naopak hrůznost (...)
Michal Josephy
Freudův šuplík
Při přehrabávání starých usazenin papírů uložených v zásuvkách pečlivě jako archeologické vrstvy, může člověk objevit své zasuté vzpomínky a potlačené stránky osobnosti. Vysype na sebe celou tu hrůzu a leckdy nemůže uvěřit, že tohle byl někdy schopen dělat.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
