Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fanny

3. 10. 2012 12:16:01
Jeden z hostů si z brady smetl kousky slaného koláče, druhý si z tváře odlepil letící ubrousek, a Bruno, majitel podniku, se tak trochu škodolibě zašklebil. Přístavem se prohnal prudký poryv mistralu, krátce zahvízdal v lešenových trubkách, a zase jimi proklouzl pryč.

mistral.jpg

Bruno byl jeden z těch, komu přibývající léta dodala onen zvláštní druh majestátnosti, kterou se vyznačují snad jen štěstěnou hýčkaní padouši. Stříbrný vítr ve vlasech, mohutná ramena a nízko položený hlas, od kterého byste ochotně přijali otcovskou radu, stejně jako rozhřešení. Ti, kteří patřili k jeho nejbližším, si mohli dovolit říkat mu krátce a úderně , „Bru“.

buu.jpg

Vždycky jsem měl rád přístavy. Tu zvláštní naplaveninu nejrůznějších kultur, vůni rybiny i nejvybranějších parfémů, ale i sebranku nejrůznějších existencí, jejichž výkvět se spolu s prodlužujícími stíny slézal právě zde, u „medvěda“. Sedli si před bistro, klábosili o fotbale a nebo čuměli na houpající se stěžně lodí a zlatavá světla, která jako šupiny zářila na ztichlé noční hladině.

pri.jpg

Pokud jste byli trpěliví a Bruno nechal déle otevřeno, dostalo se vám v ranních hodinách přídavku v podobě starých námořnických písní založených na opakování refrénu a tradici rondes du bord:

Hourra les filles a dix deniers!
A dix deniers les fines en sont
Tirons les garçons sur les avirons

night.jpg

Ti největší kabrňáci si za neslábnoucího potlesku hned z rána poručili Brunovu výbornou cibulačku a na tenhle nonstop rondel plynule navázali další rundou.

Brunovo bistro najdete ve „starém přístavu“ , který mi ze všeho nejvíce připomínal „středomořský bazének“ někdejší Oikumény. Je to svět v malém, ve kterém se určité děje opakují s pravidelností střídání noci a dne. Víte, že po deváté dorazí tlustej Paulie, zasalutuje směrem k „velkému medvědovi“ a přisedne ke stolu, kde už sedí Nico se svými kumpány.

structures.jpg

Tenhle večer byl ale jiný. Vzadu „na baru“ jste si nemohli nevšimnout holky , která sem od pohledu nepatřila. Duchem nepřítomně se kolébala na židli, a pokud už se postavila, vypadala , že se právě nachází na rozvlněné palubě „Opilého korábu“, který spolu se svým kapitánem ztroskotal právě zde, v Marseille.

marseillesa.jpg

Přestože by mě nenapadlo ji oslovit, když jsem šel za Brunem objednat si něco k jídlu, vysypala na mě pár nesrozumitelných slabik a její rudě přetažené rty ztuhly v pohrdavé grimase.

„Prosím?“ zjišťuju obratem, co asi tak chce, ale obrátí tvář a zadívá se kamsi do prázdna. Snažím se ji nevnímat , dívat se skrze ni, ale moc mi to nejde. Vedle své výraznosti nebyla ošklivá – i když jí semtam padající rysy podepírala pouze silná vrstva make – upu. A i kdyby dočista mlčela, její křiklavé oblečení a la motorkářka z pouťového carrouselu bylo víc než výmluvné.

carrousel.jpg

Snad jen oči – dvě z(a)kouřené skleněnky – narušovaly svou zvláštní naléhavostí outfit rozpité maškary. I když jsem neudělal nic, čím bych si mohl získat její důvěru, v průběhu dalších minut jsem pochopil, že zkrátka potřebuje někoho, aby se mohla vypovídat.

A tak jsem seděl a přikyvoval, občas se nervózně rozhlídnul po místnosti a pouštěl její řeči jedním uchem dovnitř, druhým ven. Ve světlých chvílích mi připomínala La Belle Fanny, hrdinku legendární marseilleské love story. Připadalo mi, že žije její současný příběh, ve kterém zřejmě od někoho dostala kopačky, takže se pořádně "zresetovala".

sti.jpg

Když jsem však té potrhané síti vět zachytil slova jako „Maroko“, „bulvár Casanova“ či „přestřelka“, zpozorněl jsem. I když je mi známo, že láska může být jako „buchta pocukrovaná arsenikem“, tady končila legrace a nepřišlo mi to vůbec funny. Navíc se podle dalších, vynořujících se indicií zdálo, že tenhle „Funky příběh“ pocukroval poněkud jiný prášek.

Z vyprávění Fanny totiž vyplynulo, že její přítel měl - podobně jako Marius z Pagnolova příběhu - silnou touhu cestovat do exotických zemí. Na rozdíl od něj však neodešel na moře, ale odjel na jeden velký „trip“.

lapanier.jpg

Tady to takhle chodí,“ chce mě po vyvedení z míry zřejmě uklidnit Fanny. „Ve čtrnáctce není žádná práce, takže jakmile kluci vypadnou ze školy, naskočí jako chouf...“ "Jako chouf?" , nerozumím už vůbec ničemu. Teprve po pár doplňujících otázkách je mi jasnější, že mluví o 14. městském obvodu a o „povolání sojky“, které spočívá ve včasném varování drogových dealerů v okamžiku, kdy do jejich rajónu vkročí policajti.

No a pak to de rychle. Někteří z choufů naskočí jako "go fast" a vozí třeba trávu z Maroka a Španělska. No a ti nejlepší si udělaj kontakty a řídí to celé sami,“ popisuje Fanny bez pohnutí „obvyklou profesní dráhu“ severního okrsku a znovu se nadechuje.

marss.jpg

V té chvíli získává její zprvu neznatelný pramen vyprávění na síle. Stává se z něj ponorná řeka i těkavý proud neonů a dálnic, na nichž se ozývá štěkot kalašnikovů a probleskují flashbacky lásky i násilí, při kterých se střídavě klepe, nebo je naopak chladná a zcela cynická. Ať již však říká cokoliv, nijak se neobhajuje. Zřejmě žije ve světě "mimo dobro a zlo," ve kterém platí odlišné morální zvyklosti - nebo ještě nedokázala odstoupit od toho, že ztratila „dobrého přítele“, kterého milovala.

fanny2.jpg

„Ah Fanny de Recouvrance ! J'aimais tes yeux malins,“ jako by v přední místnosti zpívali Brunovi rozparádění kumpáni. Fanny sice přivírala oči nad činy svého blízkého, ale pokud neblouznila, tak přístav, ve kterém jsme seděli, byla jen úhledná romantická Marseille „pro turisty“, zatímco území směrem na sever obývali lvi.

jizdy.jpg

Dáš si ještě jedno?“ vrátí mě zpátky do reality Bruno, ale mně ještě před očima pulzuje to chaotické území vymknuté zcela mimo řád, po kterém „Fanny“ a její „Marius“ řítí své zběsilé jízdy, pokračující do chvíle, nežli...

krist.jpg

mus.jpg

Na šedivém pomezí čtvrti, kterou protíná bulvár Casanova, panuje kolem poledne čilý ruch. Lidé nakupují ve výprodejích, mámy kolem bytovek venčí kočárky, a ti šťastnější z nich lítaj z práce do práce. Na první pohled vás vůbec nic nezarazí, snad jen to, že v noci mohou být tato místa prázdná a bezútěšná jako betonová poušť. Není tu vůbec nic k vidění, kromě pár nudných parkovišť a jednoho oprýskaného sloupu, na kterém jsou přivázány květiny a jako bábrle poletující lístek , na němž je rtěnkou napsáno: Walide, nikdy tě nepřestaneme milovat. nebe.jpg

Autor: Michal Josephy | středa 3.10.2012 12:16 | karma článku: 25.04 | přečteno: 1265x

Další články blogera

Michal Josephy

Azore, ke mně!

„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“

7.9.2017 v 12:33 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 1507 | Diskuse

Michal Josephy

Indiánský běh

Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.

27.4.2017 v 11:57 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 485 | Diskuse

Michal Josephy

Vězněm kláštera

Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár

20.12.2016 v 13:38 | Karma článku: 25.65 | Přečteno: 530 | Diskuse

Michal Josephy

V oku ženy

Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně

5.12.2016 v 9:39 | Karma článku: 31.92 | Přečteno: 3326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 247 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 182 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 187 | Diskuse

Petra Brabencová

Benátská ,,socka"

Vaporetto, je vlastně takový vodní autobus - až na to, že je to loď! Má několik linek a kdo je v Benátkách poprvé má pocit, že je to složitější než metro v New Yorku.

16.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 433 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.