Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Selfie na háku

27. 05. 2015 15:34:46
Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty, a na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...

Turisté, kteří se vydali na okružní jízdu přístavem, v němž se dodnes zachovala brána někdejší portugalské pevnosti a zbytky svatopavelského kostela, vyhledávali památky, na jejichž atraktivním pozadí by se na památku zvěčnili. Kolem sebe divoce šermovali selfie - tyčemi, div že se jimi nepropíchli, a zbytek měli na háku.

Světské a posvátné rovněž se potkalo na pouti, na níž se za brzkého májového rána vydala komunita Chitty, pocházející z tamilského etnika obchodníků odkojených indickým svazovým státem Tamilnádu, kteří se v Malace usadili ještě v době, kdy byla suverénním sultanátem.

Záhy na to však byla Malakka dobyta námořními portugalskými dobyvateli (1511), přetrhla se "pupeční šnůra", která Chitty - Tamily spojovala s rodnou zemí, a na její místo byl natažen řetěz tradice, v jejímž rámci si každoročně připomínají svůj původ a kulturu.

Svátek Thiruvizha začíná chladivou rituální očistou v nejstarším hinduistickém chrámu Sri Poyatha Moorthi (1781), jenž v Malajsii postavil Thavinayangary Chitty, a pokračuje po cca 3 km dlouhé cestě do domovské osady. Cestu do /provází temně dunivé bubnování, propichování kůže "rybími háky", tyčemi a jehlicemi, z kloubů vymknutý tanec, manicky hrůzné výbuchy mašíblovského smíchu, ochlazování horkých hlav, divoce - výtržnické svíjení a rozvíjení ze spánku vybuzené kundalini, posvátná hrůza i třes tremenda maiestas...Vše postupně směřuje k transu, transcendenci a božímu přijetí: lidské postroje táhnoucí vozy naložené obětinami kavadi se obřadně odstrojují v mateřském chrámu a přinesené dary se skládají k nohám bohyně Mariamman, která se ze všeho nejraději koupe v lahodném plnotučném mléce...

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Michal Josephy | středa 27.5.2015 15:34 | karma článku: 17.84 | přečteno: 1940x


Další články blogera

Michal Josephy

S větrem v patách

Mračna nad vesnicí Roche se roztrhala a zpoza nich zasvítilo slunce, které nabíralo na síle. Promrzlé tělo se zahřálo na provozní teplotu, a já se odhodlaně vydal na dlouhou cestu zpátky k domovu...

8.12.2017 v 11:46 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 734 | Diskuse

Michal Josephy

Azore, ke mně!

„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“

7.9.2017 v 12:33 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 1571 | Diskuse

Michal Josephy

Indiánský běh

Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.

27.4.2017 v 11:57 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 510 | Diskuse

Michal Josephy

Vězněm kláštera

Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár

20.12.2016 v 13:38 | Karma článku: 25.65 | Přečteno: 546 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Burešová

Za co vděčím Formanovi...

Za nejkrásnější platonickou lásku v životě. Z filmu Amadeus mi stačilo vidět posledních asi deset minut, přeskočila jiskra a v mém tehdy pubertálním srdci se rozhořela vášeň a touha po poznání.

19.4.2018 v 20:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuse Palkova

Ty Pražáci jsou ale zvířata

v Praze jsou někdy k vidění věci k neuvěření. Tuhle jsem šla přes náměstí Jana Palacha a vidím skupinku roztomilých chlupáčů. To bych nebyla já, aby si nešla sáhnout, pohladit je a podrbat. A ta milá stvoření mi ochotně zapózovala

19.4.2018 v 18:23 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 601 | Diskuse

Karel Trčálek

Džihadistický teror má původ ve Starém zákoně

Všechno má někde svůj původ. A tak má svůj původ i náboženský teror. Nebo byste snad chtěli žít ve starozákonní době?

19.4.2018 v 17:43 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 321 | Diskuse

Filip Vajdík

Jde někam člověk po smrti?

Inspiroval mě časopis Strážná věž abych dal do titulku otázku nad kterou se člověk zamyslí, zjistí, že si není jistý a pak se podívá dovnitř aby našel odpověď. A já opravdu znám způsob jak zjistit jestli jde člověk někam po smrti.

19.4.2018 v 17:31 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 391 | Diskuse

David Vlk

Fuj, tohle nejím.

Někteří lidi mají divný chutě. Třeba Zuzanka z naší puberťácké party, co to měla z holek nejkrásnější pod tričkem Coca Cola, milovala chleba s paštikou posypaný krystal cukrem a ozdobený plátky kyselé okurky.

19.4.2018 v 15:00 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 1039 | Diskuse




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.