Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty, a na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...
Turisté, kteří se vydali na okružní jízdu přístavem, v němž se dodnes zachovala brána někdejší portugalské pevnosti a zbytky svatopavelského kostela, vyhledávali památky, na jejichž atraktivním pozadí by se na památku zvěčnili. Kolem sebe divoce šermovali selfie - tyčemi, div že se jimi nepropíchli, a zbytek měli na háku.
Světské a posvátné rovněž se potkalo na pouti, na níž se za brzkého májového rána vydala komunita Chitty, pocházející z tamilského etnika obchodníků odkojených indickým svazovým státem Tamilnádu, kteří se v Malace usadili ještě v době, kdy byla suverénním sultanátem.
Záhy na to však byla Malakka dobyta námořními portugalskými dobyvateli (1511), přetrhla se "pupeční šnůra", která Chitty - Tamily spojovala s rodnou zemí, a na její místo byl natažen řetěz tradice, v jejímž rámci si každoročně připomínají svůj původ a kulturu.
Svátek Thiruvizha začíná chladivou rituální očistou v nejstarším hinduistickém chrámu Sri Poyatha Moorthi (1781), jenž v Malajsii postavil Thavinayangary Chitty, a pokračuje po cca 3 km dlouhé cestě do domovské osady. Cestu do /provází temně dunivé bubnování, propichování kůže "rybími háky", tyčemi a jehlicemi, z kloubů vymknutý tanec, manicky hrůzné výbuchy mašíblovského smíchu, ochlazování horkých hlav, divoce - výtržnické svíjení a rozvíjení ze spánku vybuzené kundalini, posvátná hrůza i třes tremenda maiestas...Vše postupně směřuje k transu, transcendenci a božímu přijetí: lidské postroje táhnoucí vozy naložené obětinami kavadi se obřadně odstrojují v mateřském chrámu a přinesené dary se skládají k nohám bohyně Mariamman, která se ze všeho nejraději koupe v lahodném plnotučném mléce...
