Role psychiatru se v mnohém prekrývá s rolí zpovedníku, stejne tak scientologu. Jak by to vypadalo, kdyby se toto prolnulo, vykresluje tento "vtip", kde je nestastníkovi, ktery zhresil, nabizeno misto dlouhe rozpravy a rozhreseni,jednoduche reseni: lek.www.newstarget.com
"Smrt psychiatrii!", "Psychiatři, přestaňte zabíjet naše děti!" :to byla hesla, kterými se zaštiťovala demonstrace proti "práškování" uspořádaná při příležitosti 14. světového kongresu psychiatrie, pořádaného v těchto dnech Praze.
Řeknete si asi, že pár výkřiků bez rozbíjení aut, výloh či obličejů se dalo mediálně přifouknout a ihned vypustit, což se ve své podstatě také povedlo, přestože šlo ve svém měřítku rozhodně o větší kauzu, nežli řádění fotbalových rowdies po utkání Sparty na Baníku.
Ten zajímavý "duel" totiž médiím -v podstatě až na konstatování- unikl. Psalo se, že hesla jako "psychiatrie zabíjí" provolávali převážně příslušníci scientologie, ale nikoliv to, že její zasvěcenci mohou často svými praktikami jako "auditing" a "clearing" vymýt mozky tak dokonale, že své "fanoušky" mohou přivést do náruče nenáviděných "mozkoškrabů".
Nabízí se však zároveň otázka, do jaké míry scientologové skutečně protestují proti psychiatrii a do jaké míry spíše inzerují na "konkurenčním poli" své služby. Protože kdyby to mělo být vážné, nemohli by jen tak vypoustět do médií jakési vylehčené reklamní slogany v rovině mediálních bludů a jiných zkreslení reality.
Scientologové mají ve skutečnosti mozek nastavený podle počítačového modelu "vymazat, vyčistit harddisk a nahrát nový (scientologický) software". A podobně "jednoduchý" -zdá se mnohdy být - i jejich "model duševní choroby".
Nevím, nakolik mohu věřit tomu, že běžní scientologičtí aktivisté "nevěří na existenci duševni nemoci" a nakolik naopak věří v to, že by ony "duševní nemoci "dokázala vyléčit právě scientologie".
Samozřejmě. Ona je - narozdíl od psychiatrie - přece ta "čistá, neposkvrněná", která jako novodobý Herodes nevraždí neviňátka s ADHD. A navdávkem k tomu prodává své "očistné a detoxifikační programy"...
Pokud si tímto způsobem scientologové staví svůj stánek s "čistírnou" vedle neoddiskutovatelně a mnohdy excesivně rostoucích psychofarmakologických kartelů a jejich "drog a jedů", pak jde jen o pokryteckou politiku, která se jim "hodí do krámu". O to nebezpečnější, že se skrývá v "dobrém úmyslu": ve varování před smrtelně nebezpečnou psychiatrií, která neléčí, ale naopak zabíjí.
Její světový "intelektuální slet", vedený pod zaštiťujícím heslem " psychiatrie orientovaná na člověka" a zaměřený na duševní poruchy plynoucí ze současného životního stylu, však může mnoho jejích "temných zákoutí" vnitřně projasnit, rozhodně více, nežli radikální černobílá hesla scientologů přejících si její " smrt".
Pokud se ovšem psychiatrie do budoucna nehodlá orientovat tak, aby se na člověka orientovala ještě více, byla mu ještě více user-friendly a vůbec k službám "na zavolanou".
Ideálem psychiatrie by přeci měl být člověk, který by její služby nepotřeboval, člověk nezávislý na psychofarmacii nebo na scientologii. A ne člověk, který musí těchto služeb dlouhodobě a pravidelně užívat.
V tomto případě by tedy mělo být součástí psychiatrické péče i P.R. ve smyslu toho, že by na pomyslném příbalovém letáku stálo, co má člověk dělat ve chvílích, kdy je mu lépe a je z nejhoršího venku: právě proto, aby se nestal závislý na lécích, ale věděl, jak nastartovat úzdravné mechanismy třeba i ve svém nejbližším okolí, protože nemoc má i své sociální kořeny.
To by rozhodně představovalo účinnější a lépe investovanou péči, podobnou kupříkladu snaze o"zamezení toho, aby lidé poté co obdrží zásoby "první humanitární pomoci" nespadli znovu do toho, čemu se říká "past chudoby", ale aby zároveň nebyli na jejím přísunu doživotně závislí.
Jde tedy tak o otázku , zda mají psychiatři, z titulu své profese, zájem o poddaného, pasivního a závislého pacienta a/nebo o vzdělaného, o duševních poruchách a způsobech jejich léčení informovaného člověka.
Obávám se, že o toho druhého v mnohým případech dosud nikoliv. Scientologové totiž nejsou její jediný nepřítel, který ji vypsal válku "na život a na smrt".
Ve hře osudí je totiž samotný člověk: "pacient" či "klient" , který pokud nechce s psychiatrií v životě přijít do styku, měl by se aktivně zajímat nejen o duševní hygienu, ale třeba i o to, co vlastně psychiatrie nebo scientologie "dělá".
Neměl by se nechat snadno "psychicky očkovat"-ať již jde o jakoukoliv ideologii "psychického zdraví a nemoci".
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MJ
