Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nečitelnosti světa

10. 06. 2016 10:10:55
„Akasaka, Nogizaka, očima přejíždím po zmenšeném plánku metra, přeskakuji z barvy na barvu a hledám slova, která mi znějí alespoň trochu povědomě, snad díky rytmu dětského rozpočítadla či spravedlivým Rozsudkům soudce Ooky.

Samotná jízda tokijským metrem mi však nedělá vážnější problém. Jsem obklopen komfortem anglofonní navigace a obvykle se neztrácím v překladu, ale v nekomplikovaném prostoru a jednoduchých souvislostech.

I přesto se nakonec nevyhnu tomu, že mi České dráhy mozkové vypoví službu a znenadání mě postaví do vlaku, který byl přeložen na postranní kolej (a nikoliv do angličtiny). Ocitnu se tak v nefalšovaném "Orient - Expressu", v němž se nedokážu orientovat.

Staniční hlášení prosviští zvukovodem, aniž bych zachytil fonémy, podle nichž bych rozeznal názvy stanic a zjistil, kde vlastně jsem. Není důvod panikařit, nikam nespěchám, a tudíž se nechám pár kilometrů unést situací.Mezi všemi těmi nečitelnými znaky a tvářemi začne mou otupělou pozornost přitahovat panel, na němž běží vizuálně chytlavé reklamy.

Ze všeho nejvíce mě v nich zaujala atraktivní dívka, která jedla našedlé, studené a na první pohled nepříliš vábné nudle soba.

Abychom si rozuměli: nejednalo se o sekret z nosní dutiny polárního přežvýkavce, ale o pohankové „hranaté špagety“. I přesto mi nějakou tu chvíli trvalo, nežli jsem si na specifický způsob jejich srkavého pojídání zvykl ( vkus je původně gustační povahy a já jsem to zpočátku nemohl esteticky skousnout).

V odstupu času jsem se však nesčetněkrát přistihl při tom, že onu reklamu vyhledávám i na ostatních kanálech tokijského metra.

Při jejím sledování jsem však nepociťoval nechvalně proslulou "guilty pleasure". Sekvence pojídání nudlí patřila k tomu druhu cestovatelských zážitků, které zprvu působí malicherně, banálně a bezvýznamně, ale zároveň mají povahu šifry, k níž je zapotřebí najít klíč (aby se pootevřely "dveře poznání" a byl umožněn hlubší vhled do té které cizokrajné kultury).

I "taková blbost" jako je "pojídání nudlí soba" v sobě skrývala základní a podstatné rysy japonské kultury a estetiky (např. lásku k přírodě, jednoduchosti, střízlivosti a "prostotě", preference oddělenosti a drobnosti surovin a "čistý a distanční" způsob jejich "zobání" za pomoci "zobáku vyrobeného z hůlek").

A nejen to.

Ono charakteristické vsrknutí kolem mne vždy vytvořilo silný podtlak, který pomyslně vtáhl poslední zbytky vody do výpusti a já se rázem ocitl "ve světě za zrcadlem" (resp. ve světě pod umyvadlem).

V tomto světě jsem se musel nejen jinak orientovat, ale také jej "číst" odlišnými způsoby, nežli těmi, na které jsem navyklý z tradice Písma.

Na oblíbenou otázku televizních analytiků: Jak čtete japonskou kulturu? bych si netroufl odpovědět. Bez znalosti jazyka, dlouhodobého pobytu a celkového "pojaponštění" jsem ani coby antropolog nemohl "číst cizí kulturu jako text přes rameno domorodce". Musel jsem zkrátka opustit prostor dokonale čitelného a přehledného světa s jasným a srozumitelným návodem, a zabydlet se v nečitelnosti, která sice nepřináší "pěkné počtení", "nečte se sama", ale za to klade čtenáři překážky a rozechvívá jednoznačnost nabytého poznání.

V tomto ohledu jsem se například musel více zaměřit na detail a nahlížet i sociální dění tak, jako bych se díval na miniaturu.

Uvedený způsob "čtení nečitelného světa" by se snad dal připodobnit k haiku, jakési slovní bonsaji, prostě i rafinovaně ořezané, a přece nejednoznačné informaci.

Nečitelnost totiž nepředstavuje jednoduše seřazenou řadu písmen (ať již čtených zleva doprava, odpředu či odzadu), ale spíše labyrint. Podobá se tím cizokrajnému městu, ke kterému nemáme průvodce, a tak se v něm musíme orientovat nikoliv na základě nám známých znaků, ale za pomoci náznaků, znamení či symbolů.

Tento evolučně nejstarší způsob "čtení příznaků" se však nerovná primitivismu. "Svět pod umyvadlem", který se nachází za jasnými a ohraničenými obrysy znaků, je vystaven na konvenčními způsoby myšlení neodhalitelných základech a je podřízen komplexní estetice i rafinovaným strukturám moci.

Nečitelnost je jako psycholog, který nám v rozhovoru klade znepokojující otázky, ale také nám tu a tam podstrčí Rorschachův test.

Autor: Michal Josephy | pátek 10.6.2016 10:10 | karma článku: 20.81 | přečteno: 866x

Další články blogera

Michal Josephy

Azore, ke mně!

„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“

7.9.2017 v 12:33 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 1507 | Diskuse

Michal Josephy

Indiánský běh

Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.

27.4.2017 v 11:57 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 485 | Diskuse

Michal Josephy

Vězněm kláštera

Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár

20.12.2016 v 13:38 | Karma článku: 25.65 | Přečteno: 530 | Diskuse

Michal Josephy

V oku ženy

Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně

5.12.2016 v 9:39 | Karma článku: 31.92 | Přečteno: 3326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 247 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 182 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 187 | Diskuse

Petra Brabencová

Benátská ,,socka"

Vaporetto, je vlastně takový vodní autobus - až na to, že je to loď! Má několik linek a kdo je v Benátkách poprvé má pocit, že je to složitější než metro v New Yorku.

16.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 433 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.