Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Azore, ke mně!

7. 09. 2017 12:33:32
„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“

„To je v pohodě, já jsem na psy zvyklý,“ sehnu se a nechám ji očichat hřbet ruky. „To je boxerka?“ zaváhám nad netypicky rovným a dlouhým profilem, který dokladuje, že ještě od života pořádně nedostala přes čumák. „Ano,“ přisvědčí pyšná majitelka a porovná rozparáděné parádnici červenou sametovou mašli. „Říkáme jí Lady Gaga...“

Tak to jí to bláznění hned tak nepřestane, pomyslím si a zároveň trochu znejistím, zda jsem zazvonil na správný zvonek a nejsem „muž na špatném místě“.

„Vy jste Guillermo ...?“ ujišťuje se majitelka rozjívené rohovnice a snaží se mé jméno dohledat v proskleném, improvizovaném ofisu. „Ne, proč...“ „Aha, tak to potom budete Joao S.,“ zvedne krátce oči od papírů a její výraz téměř úřednicky zváží. -„To také nejsem já.“ „Lituji, ale v tom případě vás nemohu přijmout, sem se musíte předem objednat," uzavírá agendu a vrací papíry zpátky do složek. „Ale já jsem Michal, sv. Michal,“ snažím se věc odlehčit a narážím přitom na jméno ostrova, na němž se právě nacházíme (Sv. Michal, Azory). „Co prosím?“ snaží se "vrátná" mírnit záchvat štěkavého smíchu, „Svatý Michal? Tak to je jiná, tak to prosím, běžte...támhle tudy nahoru“....

Stoupám rozvážně po chladných kameninových schodech, procházím ambity kolem "rajského dvora" i prázdnými, pléróma(n)tickým světlem prozářenými chodbami. Nevím, kdo jsem, nevím, za koho mě považují, mé já je nerozlišené, věčné a konečně i nekonečné.

Stěny jsou napité vlhkostí a vzduch ztěžklý zatuchlostí knih. Ticho, které násobí mé neslyšitelné kroky, se od nich odráží jako ocelové, ložiskové kuličky.

Nejsem nemohoucí, ani odkojen myšlenkou sociálního státu, ale stále podvědomě čekám, že se mě někdo ujme.

Město Duchů přeskupuje své prostory, apsidy se obracejí naruby jako kapsy před praním. Svěcená, aviváží obohacená voda rozpouští hranice mezi několika církvotvárnými sociálními institucemi: univerzitu, nemocnici, ústav sociální péče i psychiatrické oddělení nevyjímaje.

Sestry, které se v tomto bludišti skrývají, se ze zásady zjevují tiše, diskrétně a neočekávaně. V jedněch dveřích se objeví, v druhých zmizí, a přehazují si při tom zástěry, z jejichž podoby není patrné, zda sloužily v ordinaci, či v refektáři v rámci "duchovního cateringu".

"Vy jste Michal, sv. Michal?" obrátí se po čase, kdy jsem svobodně a neomezeně procházel chodby kláštera, na mě jedna z nich. "No ano...to jsem... "

"Tak víte co, když už jste tady, a vážil jste tak dalekou cestu, tak my si vás tady necháme přes noc," vyloží karty na stůl, na nichž se zvláště vyjímá postava tarotového Le Fou, potulného blázna a poutníka "bloudícího nad vodami".

"Ale co, alespoň budu mít od světa venku na chvíli pokoj," podvolím se s notnou dávkou sebezapření zvůli sestry výše představené, která mě internuje v nevábném pokoji s číslem 0.

Zbloudilý poutník má kde složit hlavu, ale "prosťáček boží" a "blázen v Kristu" si dále vymezuje své bezmezno bez tvaru a plnost bez struktury.

Prochází zdmi a chlév přidělený pastýřem rozšiřuje na idylické stadium arcadium.

Každý skutečný mudrc a vládce k sobě potřebuje šaška a blázna, aby ztělesňoval to neskutečné "das ganz Andere", to naprosto jiné, roztodivné, běžné obzory, aspekty a kontexty transcendující. "Na cestě za poznáním" lze totiž narazit na prahy, které nelze překročit jako nezasvěcený novic věřící v obvyklá stadia přechodových rituálů. Ale pokud už se je překonat podaří, není příliš ku podivu, že v záscéní kláštera rozkládá se bazén a sofistikované hédonické centrum poskytující vybrané duchovní slasti.

Vítejte v Pleasantville. Obejměte své vnitřní dítě a svezte se na tobogánu v akvaparku, v němž se Duch vznáší nad vodami. Svěřte se do péče našich sester, kterým není nic svaté. Kuřte, pijte, hodujte, naši chráněnci zběhlí z osidel "nanny politiky".

Love & Peace, bro. Ve snaze vyrovnat se s morálně protichůdnými stavy žijícími v těsném sousedství, vystoupám na střechu, nadechnu se omamné směsi petrichoru, oceánu a hortenzií a dosáhnu odpuštění rozpuštěním v "oceánském pocitu".

Na druhý den ráno opustím klášter stejně volným a svobodným způsobem jakým jsem do něj vešel. Jakmile však za sebou zavřu dveře, začne mě mrzet, že jsem nebyl dostatečně duchapřítomný a nevyfotil si boxerku "Lady Gagu" i s její majitelkou.

„Dobrý den, Lady Gaga je doma?“ zvoním u těch samých dveří pár dní poté. Tentokráte mi otevírá neznámý muž. "Není," odpovídá mi s naprosto vážným tónem v hlase, " dělala tady strašný bordel, tak jsme jí museli odvézt domů a zavřít na dvoře..."

Autor: Michal Josephy | čtvrtek 7.9.2017 12:33 | karma článku: 19.49 | přečteno: 1507x

Další články blogera

Michal Josephy

Indiánský běh

Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.

27.4.2017 v 11:57 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 485 | Diskuse

Michal Josephy

Vězněm kláštera

Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár

20.12.2016 v 13:38 | Karma článku: 25.65 | Přečteno: 530 | Diskuse

Michal Josephy

V oku ženy

Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně

5.12.2016 v 9:39 | Karma článku: 31.92 | Přečteno: 3326 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 247 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 182 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 187 | Diskuse

Petra Brabencová

Benátská ,,socka"

Vaporetto, je vlastně takový vodní autobus - až na to, že je to loď! Má několik linek a kdo je v Benátkách poprvé má pocit, že je to složitější než metro v New Yorku.

16.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 433 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.