Azore, ke mně!
„To je v pohodě, já jsem na psy zvyklý,“ sehnu se a nechám ji očichat hřbet ruky. „To je boxerka?“ zaváhám nad netypicky rovným a dlouhým profilem, který dokladuje, že ještě od života pořádně nedostala přes čumák. „Ano,“ přisvědčí pyšná majitelka a porovná rozparáděné parádnici červenou sametovou mašli. „Říkáme jí Lady Gaga…“
Tak to jí to bláznění hned tak nepřestane, pomyslím si a zároveň trochu znejistím, zda jsem zazvonil na správný zvonek a nejsem „muž na špatném místě“.
„Vy jste Guillermo …?“ ujišťuje se majitelka rozjívené rohovnice a snaží se mé jméno dohledat v proskleném, improvizovaném ofisu. „Ne, proč…“ „Aha, tak to potom budete Joao S.,“ zvedne krátce oči od papírů a její výraz téměř úřednicky zváží. -„To také nejsem já.“ „Lituji, ale v tom případě vás nemohu přijmout, sem se musíte předem objednat," uzavírá agendu a vrací papíry zpátky do složek. „Ale já jsem Michal, sv. Michal,“ snažím se věc odlehčit a narážím přitom na jméno ostrova, na němž se právě nacházíme (Sv. Michal, Azory). „Co prosím?“ snaží se "vrátná" mírnit záchvat štěkavého smíchu, „Svatý Michal? Tak to je jiná, tak to prosím, běžte…támhle tudy nahoru“….
Stoupám rozvážně po chladných kameninových schodech, procházím ambity kolem "rajského dvora" i prázdnými, pléróma(n)tickým světlem prozářenými chodbami. Nevím, kdo jsem, nevím, za koho mě považují, mé já je nerozlišené, věčné a konečně i nekonečné.
Stěny jsou napité vlhkostí a vzduch ztěžklý zatuchlostí knih. Ticho, které násobí mé neslyšitelné kroky, se od nich odráží jako ocelové, ložiskové kuličky.
Nejsem nemohoucí, ani odkojen myšlenkou sociálního státu, ale stále podvědomě čekám, že se mě někdo ujme.
Město Duchů přeskupuje své prostory, apsidy se obracejí naruby jako kapsy před praním. Svěcená, aviváží obohacená voda rozpouští hranice mezi několika církvotvárnými sociálními institucemi: univerzitu, nemocnici, ústav sociální péče i psychiatrické oddělení nevyjímaje.
Sestry, které se v tomto bludišti skrývají, se ze zásady zjevují tiše, diskrétně a neočekávaně. V jedněch dveřích se objeví, v druhých zmizí, a přehazují si při tom zástěry, z jejichž podoby není patrné, zda sloužily v ordinaci, či v refektáři v rámci "duchovního cateringu".
"Vy jste Michal, sv. Michal?" obrátí se po čase, kdy jsem svobodně a neomezeně procházel chodby kláštera, na mě jedna z nich. "No ano...to jsem... "
"Tak víte co, když už jste tady, a vážil jste tak dalekou cestu, tak my si vás tady necháme přes noc," vyloží karty na stůl, na nichž se zvláště vyjímá postava tarotového Le Fou, potulného blázna a poutníka "bloudícího nad vodami".
"Ale co, alespoň budu mít od světa venku na chvíli pokoj," podvolím se s notnou dávkou sebezapření zvůli sestry výše představené, která mě internuje v nevábném pokoji s číslem 0.
Zbloudilý poutník má kde složit hlavu, ale "prosťáček boží" a "blázen v Kristu" si dále vymezuje své bezmezno bez tvaru a plnost bez struktury.
Prochází zdmi a chlév přidělený pastýřem rozšiřuje na idylické stadium arcadium.
Každý skutečný mudrc a vládce k sobě potřebuje šaška a blázna, aby ztělesňoval to neskutečné "das ganz Andere", to naprosto jiné, roztodivné, běžné obzory, aspekty a kontexty transcendující. "Na cestě za poznáním" lze totiž narazit na prahy, které nelze překročit jako nezasvěcený novic věřící v obvyklá stadia přechodových rituálů. Ale pokud už se je překonat podaří, není příliš ku podivu, že v záscéní kláštera rozkládá se bazén a sofistikované hédonické centrum poskytující vybrané duchovní slasti.
Vítejte v Pleasantville. Obejměte své vnitřní dítě a svezte se na tobogánu v akvaparku, v němž se Duch vznáší nad vodami. Svěřte se do péče našich sester, kterým není nic svaté. Kuřte, pijte, hodujte, naši chráněnci zběhlí z osidel "nanny politiky".
Love & Peace, bro. Ve snaze vyrovnat se s morálně protichůdnými stavy žijícími v těsném sousedství, vystoupám na střechu, nadechnu se omamné směsi petrichoru, oceánu a hortenzií a dosáhnu odpuštění rozpuštěním v "oceánském pocitu".
Na druhý den ráno opustím klášter stejně volným a svobodným způsobem jakým jsem do něj vešel. Jakmile však za sebou zavřu dveře, začne mě mrzet, že jsem nebyl dostatečně duchapřítomný a nevyfotil si boxerku "Lady Gagu" i s její majitelkou.
„Dobrý den, Lady Gaga je doma?“ zvoním u těch samých dveří pár dní poté. Tentokráte mi otevírá neznámý muž. "Není," odpovídá mi s naprosto vážným tónem v hlase, " dělala tady strašný bordel, tak jsme jí museli odvézt domů a zavřít na dvoře..."
Michal Josephy
Zpustlá zem
"To jedeš včas, puszta má ještě barvy! V červenci a srpnu je to pustá, vyprahlá zem," říká mi pan domácí, který pronajímá pokojík se šuplíkem a biblí
Michal Josephy
Indiánský běh
Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.
Michal Josephy
Vězněm kláštera
Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár
Michal Josephy
V oku ženy
Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně
Michal Josephy
Za moře temnoty
Pozdě v noci, kdy všechno kolem utichlo, vylezl na balkon, vzepřel se zápěstími o hrazení a zadíval se do dáli.
Michal Josephy
O Hararu a čarovné moci hyen
„Baby, Jalla, Koti!“ zavolá Abbas do tmy, která střeží hradby Hararu v sedmi posvátných kruzích a poté na čas zmlkne. „Počkej, už to bude,“ utrhnu zuby kus leukoplasti, kterou jsem si k objektivu přidělal malou ruční baterku.
Michal Josephy
Rozhodčím v bordelu
Stojím v područí stopatnáct stop vysokého Krista, rozmáchutého nad horizontem Ria jako majestátný albatros. Se shovívavým výrazem fotbalového sudího, který dává pozemskému zápasu volný průběh,
Michal Josephy
Létokruhy
Prach, který se po dlouhá léta kupí u hřbitovní zdi, v červenci vyschne a zalesknou se v něm kousky křemičité, slídové zbrusky.
Michal Josephy
Noční ptáci
„Má vůbec smysl jít spát?“ nadnesu pozdě v noci parťákovi, který se snaží zalézt do své žluté kapsule, aby si nechal zdát o tom, že se mu konečně podaří zprovoznit vestavěný TV – sat a porno s japonskými školačkami.
Michal Josephy
O nečitelnosti světa
„Akasaka, Nogizaka, očima přejíždím po zmenšeném plánku metra, přeskakuji z barvy na barvu a hledám slova, která mi znějí alespoň trochu povědomě, snad díky rytmu dětského rozpočítadla či spravedlivým Rozsudkům soudce Ooky.
Michal Josephy
Jsem nula
„Pojď za mnou,“mávne rukou dívka balancující na hraně vysokého obrubníku a jedním plavným pohybem najde ztracenou rovnováhu. Na chvíli zaváhám, protože si nejsem jistý, že jde o nejlepší možný způsob, jakým si můžu zvrtnout kotník
Michal Josephy
Má milka Tamilka
“DDANGG”, nakopl jsem plechovku, která vydala přesně takový zvuk, jaký může mít jen duté a nevyplněné nedělní odpoledne. Slunce si předvečerem hrálo na schovávanou a oceán se líně vyléval na negombskou pláž.
Michal Josephy
Zelený Buick Roadmaster
se vymotal ze sítě ulic starého města, protáhl se ucpaným Vedadem a zařadil se do rychlého pruhu na Avenidě de la Independencia. Zvuk, který jsem zachytil v kabině vozu, byl rozechvělý nárazy horkého vzduchu, prskal a chrčel jako
Michal Josephy
Selfie na háku
Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty, a na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...
Michal Josephy
O vlnách a vodních bohyních
Vlnění, pruhy modré a bílé. Nic víc, nic míň než opakující se záblesk tropické iluminace a vlnová délka světla v rozsahu 430 ~ 500 nm.
Michal Josephy
Světy mezi světy
„Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami (...)“* K tomuto zlomku, stejně jako k životním situacím, ve kterých bylo možné si hodit kostkou, jsem teprve musel dospět.
Michal Josephy
Na trhu lásky
Ve vietnamské obci Khâu Vai se pravidelně koná trh. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého – pokud by se na něm nescházeli ex – partneři, nenabízely ženichům nevěsty a nesjednávala manželství. „Trh lásky“ však může nabývat nejrůznějších podob...
Michal Josephy
Armáda krásy (Rio de Janeiro)
Kristus pózující na hoře Corcovado fotografům je téměř nadpozemsky dokonalý. Tělo má jako z mramoru a vrásky mu nepřidělává ani to, že musí odolávat svodům spoře oděných žen a rozmáhajícímu se kultu těla.
Michal Josephy
Fanny
Jeden z hostů si z brady smetl kousky slaného koláče, druhý si z tváře odlepil letící ubrousek, a Bruno, majitel podniku, se tak trochu škodolibě zašklebil. Přístavem se prohnal prudký poryv mistralu, krátce zahvízdal v lešenových trubkách, a zase jimi proklouzl pryč.
Michal Josephy
O významné zeleni
„Znám bulvár Saint - Michel, tam jsem včera šel s Marie Claire,“ notuji si v duchu, když procházím pod mohutnými korunami stromů lemujícími opěvovaný pařížský boulevard. Slunce prosvicuje listy, které jsou čerstvě zelené, ale ve vzduchu je cítit, že podzim se pomalu blíží.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 270
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3005x
www.josephy.cz
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Nahý ostrov Gavdos-Lidé a Země č. 05/08
- Sloupek ve stylu "talking wise heads":
- Křehcí nadsamci. (Orientace LN)
- Duhové Kapverdy