O nečitelnosti světa
Samotná jízda tokijským metrem mi však nedělá vážnější problém. Jsem obklopen komfortem anglofonní navigace a obvykle se neztrácím v překladu, ale v nekomplikovaném prostoru a jednoduchých souvislostech.
I přesto se nakonec nevyhnu tomu, že mi České dráhy mozkové vypoví službu a znenadání mě postaví do vlaku, který byl přeložen na postranní kolej (a nikoliv do angličtiny). Ocitnu se tak v nefalšovaném "Orient - Expressu", v němž se nedokážu orientovat.
Staniční hlášení prosviští zvukovodem, aniž bych zachytil fonémy, podle nichž bych rozeznal názvy stanic a zjistil, kde vlastně jsem. Není důvod panikařit, nikam nespěchám, a tudíž se nechám pár kilometrů unést situací.Mezi všemi těmi nečitelnými znaky a tvářemi začne mou otupělou pozornost přitahovat panel, na němž běží vizuálně chytlavé reklamy.
Ze všeho nejvíce mě v nich zaujala atraktivní dívka, která jedla našedlé, studené a na první pohled nepříliš vábné nudle soba.
Abychom si rozuměli: nejednalo se o sekret z nosní dutiny polárního přežvýkavce, ale o pohankové „hranaté špagety“. I přesto mi nějakou tu chvíli trvalo, nežli jsem si na specifický způsob jejich srkavého pojídání zvykl ( vkus je původně gustační povahy a já jsem to zpočátku nemohl esteticky skousnout).
V odstupu času jsem se však nesčetněkrát přistihl při tom, že onu reklamu vyhledávám i na ostatních kanálech tokijského metra.
Při jejím sledování jsem však nepociťoval nechvalně proslulou "guilty pleasure". Sekvence pojídání nudlí patřila k tomu druhu cestovatelských zážitků, které zprvu působí malicherně, banálně a bezvýznamně, ale zároveň mají povahu šifry, k níž je zapotřebí najít klíč (aby se pootevřely "dveře poznání" a byl umožněn hlubší vhled do té které cizokrajné kultury).
I "taková blbost" jako je "pojídání nudlí soba" v sobě skrývala základní a podstatné rysy japonské kultury a estetiky (např. lásku k přírodě, jednoduchosti, střízlivosti a "prostotě", preference oddělenosti a drobnosti surovin a "čistý a distanční" způsob jejich "zobání" za pomoci "zobáku vyrobeného z hůlek").
A nejen to.
Ono charakteristické vsrknutí kolem mne vždy vytvořilo silný podtlak, který pomyslně vtáhl poslední zbytky vody do výpusti a já se rázem ocitl "ve světě za zrcadlem" (resp. ve světě pod umyvadlem).
V tomto světě jsem se musel nejen jinak orientovat, ale také jej "číst" odlišnými způsoby, nežli těmi, na které jsem navyklý z tradice Písma.
Na oblíbenou otázku televizních analytiků: Jak čtete japonskou kulturu? bych si netroufl odpovědět. Bez znalosti jazyka, dlouhodobého pobytu a celkového "pojaponštění" jsem ani coby antropolog nemohl "číst cizí kulturu jako text přes rameno domorodce". Musel jsem zkrátka opustit prostor dokonale čitelného a přehledného světa s jasným a srozumitelným návodem, a zabydlet se v nečitelnosti, která sice nepřináší "pěkné počtení", "nečte se sama", ale za to klade čtenáři překážky a rozechvívá jednoznačnost nabytého poznání.
V tomto ohledu jsem se například musel více zaměřit na detail a nahlížet i sociální dění tak, jako bych se díval na miniaturu.
Uvedený způsob "čtení nečitelného světa" by se snad dal připodobnit k haiku, jakési slovní bonsaji, prostě i rafinovaně ořezané, a přece nejednoznačné informaci.
Nečitelnost totiž nepředstavuje jednoduše seřazenou řadu písmen (ať již čtených zleva doprava, odpředu či odzadu), ale spíše labyrint. Podobá se tím cizokrajnému městu, ke kterému nemáme průvodce, a tak se v něm musíme orientovat nikoliv na základě nám známých znaků, ale za pomoci náznaků, znamení či symbolů.
Tento evolučně nejstarší způsob "čtení příznaků" se však nerovná primitivismu. "Svět pod umyvadlem", který se nachází za jasnými a ohraničenými obrysy znaků, je vystaven na konvenčními způsoby myšlení neodhalitelných základech a je podřízen komplexní estetice i rafinovaným strukturám moci.
Nečitelnost je jako psycholog, který nám v rozhovoru klade znepokojující otázky, ale také nám tu a tam podstrčí Rorschachův test.
Michal Josephy
Zpustlá zem
"To jedeš včas, puszta má ještě barvy! V červenci a srpnu je to pustá, vyprahlá zem," říká mi pan domácí, který pronajímá pokojík se šuplíkem a biblí
Michal Josephy
Azore, ke mně!
„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“
Michal Josephy
Indiánský běh
Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.
Michal Josephy
Vězněm kláštera
Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár
Michal Josephy
V oku ženy
Vysoko v horách, svažujících se do úrodných údolí etiopského Hararu, žije "kmen" Argobba, jehož ženy mají na poměry světlejší pleť, úzké, elegantní nosy, mandlovitě tvarované oči a jejich vyhlášená krása, které údajně podlehl i ně
Michal Josephy
Za moře temnoty
Pozdě v noci, kdy všechno kolem utichlo, vylezl na balkon, vzepřel se zápěstími o hrazení a zadíval se do dáli.
Michal Josephy
O Hararu a čarovné moci hyen
„Baby, Jalla, Koti!“ zavolá Abbas do tmy, která střeží hradby Hararu v sedmi posvátných kruzích a poté na čas zmlkne. „Počkej, už to bude,“ utrhnu zuby kus leukoplasti, kterou jsem si k objektivu přidělal malou ruční baterku.
Michal Josephy
Rozhodčím v bordelu
Stojím v područí stopatnáct stop vysokého Krista, rozmáchutého nad horizontem Ria jako majestátný albatros. Se shovívavým výrazem fotbalového sudího, který dává pozemskému zápasu volný průběh,
Michal Josephy
Létokruhy
Prach, který se po dlouhá léta kupí u hřbitovní zdi, v červenci vyschne a zalesknou se v něm kousky křemičité, slídové zbrusky.
Michal Josephy
Noční ptáci
„Má vůbec smysl jít spát?“ nadnesu pozdě v noci parťákovi, který se snaží zalézt do své žluté kapsule, aby si nechal zdát o tom, že se mu konečně podaří zprovoznit vestavěný TV – sat a porno s japonskými školačkami.
Michal Josephy
Jsem nula
„Pojď za mnou,“mávne rukou dívka balancující na hraně vysokého obrubníku a jedním plavným pohybem najde ztracenou rovnováhu. Na chvíli zaváhám, protože si nejsem jistý, že jde o nejlepší možný způsob, jakým si můžu zvrtnout kotník
Michal Josephy
Má milka Tamilka
“DDANGG”, nakopl jsem plechovku, která vydala přesně takový zvuk, jaký může mít jen duté a nevyplněné nedělní odpoledne. Slunce si předvečerem hrálo na schovávanou a oceán se líně vyléval na negombskou pláž.
Michal Josephy
Zelený Buick Roadmaster
se vymotal ze sítě ulic starého města, protáhl se ucpaným Vedadem a zařadil se do rychlého pruhu na Avenidě de la Independencia. Zvuk, který jsem zachytil v kabině vozu, byl rozechvělý nárazy horkého vzduchu, prskal a chrčel jako
Michal Josephy
Selfie na háku
Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty, a na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...
Michal Josephy
O vlnách a vodních bohyních
Vlnění, pruhy modré a bílé. Nic víc, nic míň než opakující se záblesk tropické iluminace a vlnová délka světla v rozsahu 430 ~ 500 nm.
Michal Josephy
Světy mezi světy
„Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami (...)“* K tomuto zlomku, stejně jako k životním situacím, ve kterých bylo možné si hodit kostkou, jsem teprve musel dospět.
Michal Josephy
Na trhu lásky
Ve vietnamské obci Khâu Vai se pravidelně koná trh. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého – pokud by se na něm nescházeli ex – partneři, nenabízely ženichům nevěsty a nesjednávala manželství. „Trh lásky“ však může nabývat nejrůznějších podob...
Michal Josephy
Armáda krásy (Rio de Janeiro)
Kristus pózující na hoře Corcovado fotografům je téměř nadpozemsky dokonalý. Tělo má jako z mramoru a vrásky mu nepřidělává ani to, že musí odolávat svodům spoře oděných žen a rozmáhajícímu se kultu těla.
Michal Josephy
Fanny
Jeden z hostů si z brady smetl kousky slaného koláče, druhý si z tváře odlepil letící ubrousek, a Bruno, majitel podniku, se tak trochu škodolibě zašklebil. Přístavem se prohnal prudký poryv mistralu, krátce zahvízdal v lešenových trubkách, a zase jimi proklouzl pryč.
Michal Josephy
O významné zeleni
„Znám bulvár Saint - Michel, tam jsem včera šel s Marie Claire,“ notuji si v duchu, když procházím pod mohutnými korunami stromů lemujícími opěvovaný pařížský boulevard. Slunce prosvicuje listy, které jsou čerstvě zelené, ale ve vzduchu je cítit, že podzim se pomalu blíží.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 270
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3005x
www.josephy.cz
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Nahý ostrov Gavdos-Lidé a Země č. 05/08
- Sloupek ve stylu "talking wise heads":
- Křehcí nadsamci. (Orientace LN)
- Duhové Kapverdy