Michal Josephy
www.josephy.cz
- Počet článků 270
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3005x
Seznam rubrik
Oblíbené články
- Nahý ostrov Gavdos-Lidé a Země č. 05/08
- Sloupek ve stylu "talking wise heads":
- Křehcí nadsamci. (Orientace LN)
- Duhové Kapverdy
Oblíbené blogy
Michal Josephy
Nečasové úvahy
Nemám páru, kolik mohlo být hodin. Trhnul jsem sebou, posadil se na hranu postele, odhrnul záclonu a dlouze se zadíval se do tmy.
Michal Josephy
Překročit práh
„Vzal bych si kilo banánů, dvě manga, a co je tohle?“ Žena se pobaveně zazubí a plácne do masitých stehen. „Co asi?"
Michal Josephy
Milujeme film
- tak zněl slogan letošního Mezinárodního filmového festivalu studentských filmů, který se již po jedenácté konal v jihočeském Písku. Přestože komedie nepatří k mým oblíbeným žánrům, do jedné jsem nechtíc vstoupil, když jsem se jedné paní při cestě z nádraží zeptal, jak daleko je to od Vltavy...Paní se zasmála řekla, že je taky původně z Prahy, ale že v Písku mají Otavu a je to slabých patnáct minut...
Michal Josephy
Tohuwabohu
Výkřik. Záblesk slunce vyšlehne od okna k oknu a nežli si promnu oči, rozbřeskne místnost jednou velkou světlicí.
Michal Josephy
Přežít zlomená srdce
O tom, co ženy skrývají pod čádorem a zda lze přežít „zlomené srdce“, si povídáme se Zuzanou Boehmovou, která pomáhá prosadit projekty veřejného zdraví v nejrůznějších světových kulturách.
Michal Josephy
Take offs and falls
“All right, let’s go,” Alfredo made the sign of the cross as we were smoothly descending towards Beira. “Some unimportant little clerk,” that was my guess when we were boarding some two hours ago. We were both sitting on a domestic flight; with the difference that one of us was with his thoughts in a rickety cage of a helicopter, and through the noise of the rotors, he was listening to his commander‘s orders.
Michal Josephy
Odkouzlení světa
“Fero! - kafe,” zavolá rázně Gizela a její hlas vyplní jednoduchou, ale čistě uklizenou kuchyni. Dveře do sednice se rozrazí a dovnitř vlítne ušmudlaný cikáně. Zvenku zavoní čerstvě vyprané prádlo. Oblak poledního světla vklouzne veřejí a i v těch nejtemnějších rozích rozstříbří vlákna pavučin. “Posaďte se,” postrčí židli Gizela a postaví vodu na oheň.
Michal Josephy
Vary, Pupík světa
Festivalové Vary jsou jako novodobý mýtus. Křišťálový globus, jemuž Grandhotel Pupp tvoří bájný puppek, střed světa. Lidé se zde znovu orientují podle hvězd. Hvězd bulvárního i společenského nebe, v jejichž lesku se mnozí chtějí přihřát. Je to ale i místo, ve kterém se odráží obrazy každodennosti a životy "obyčejných lidí". Tomuto světu je mýtickým středem bistro Pupík. Oba světové póly můžete, při troše štěstí, spojovat a přelétat mezi nimi jako Hermés s okřídlenými topánky, v jehož pupku si nakonec podají ruce smažák i ústřice.
Michal Josephy
Zrození nebe
Je chvíle po poledni. Slunce je vysoko, obloha jako vymetená a její odstín pomalu splývá s obzorem azurové barvy Karibiského moře. Spolu s průvodcem Jorgem překračujeme pásmo biosférické rezervace Sian Ka ́an; místa, kde se podle Mayů "zrodilo nebe".
Michal Josephy
Šifra mistra Cordovera
" Korczakova ulice? To musíte támhle...Vlastně ne...Musíte směrem k věži a hned potom doleva,“ ujal se nás ochotně ortodoxní židovský pár, který si vycházkovým tempem užíval poslední den svátku Pesach. Urostlého muže zdobil stříbrem prokvetlý plnovous, černý rozložitý klobouk a sluneční brýle značky Ray Ban. Mafián, který se nějakým nedopatřením promeditoval až k sefiře Keter.
Michal Josephy
Bikiny a kvéry
"Hej, ještě dvě", opřel jsem se o bar a na barmanku pro jistotu ukázal ještě viktorku. Z výklenku tmy lehce pokývla hlavou, zvedla obočí a zanedlouho na desku přistály dva Goldstáry.
Michal Josephy
Vzlety a pády
„Připoutejte se. Budeme přistávat,“ zavelel kapitán a já pomohl Alfredovi zapnout pás. Rychle jsem dosrknul teplý džus z lichi, zbytek gumového toustu vyhodil do koše a přikurtoval se do sedačky.
Michal Josephy
Bílé nožky černošky
„Počkej!,“ štěkne mi někdo do uší, sotva co se vylodím a ujdu pár kroků po pevnině. Hlas patří asi asi padesátiletému „mouřenínovi“ se šedivýma kudrnama a černou kůží narychlo přepudrovanou prachem. Na okamžik se mátožně skloní - aby posbíral na zem popadané tašky- , a pak na mě upře zkalený pohled svých modrohnědých kocouřích očí.
Michal Josephy
Tvar a tvář (fotoblog)
- obojí vystihuje proměnlivou "tvářnost" světa. Občas se ji snažím zachytit, zmrazit v čase. "Pravá tvář" je totiž v době lev(n)ých image, mimiku umrtvujícího botoxu a internetových avatarů čím dál vzácnější a vzdálenější.
Michal Josephy
Ďáblův avokád
Toho dědka jsem vážně neměl rád. Sedával v rohu, na pomezí světla a stínu, a kdyby se občas ve slunci nezableskl řád, který měl připíchnutý na prsou, nebyla by jeho urostlá postava téměř vidět. Občas vstal, něco nesrozumitelného si zabrblal pod vousy, popošel loubím ke svým knihám, oprášil jim hřbety a zase si sednul na ten svůj posed, odkud nepozorovaně pozoroval dění na náměstí Terreiro do Paco.
Michal Josephy
Má milka Tamilka
“DDANGG”, nakopl jsem plechovku, která vydala přesně takový zvuk, jaký může mít jen duté a nevyplněné nedělní odpoledne. Slunce si předvečerem hrálo na schovávanou a oceán se líně vyléval na negombskou pláž. Seděli jsme s Lalem na břiše lodi nafouknutém jako Jonášova velryba a utloukali čas.
Michal Josephy
Polibek makaka
Nevím, jak vy, ale já voňavý tyčinky s pačuli nemůžu ani cejtit. Možná byste se mnou měnili, kdybyste se dostali na posvátná místa chrámu v době Perahery, ale já odtud vypadl tak rychle, jak to jen šlo.
Michal Josephy
Ostrovem démona Rávany
"Uviděl démon v chýši Sítu truchlící / nádhernou také v žalu, s tváří měsíce, jenž v úplňku se skví a osvěcuje vše./ Srdce se rozbušilo v hrudi démonu. Šíp lásky projel jím, když její půvab zřel. / Jsem, krasavice, mocný vládce Rávana. Předemnou v hrůze sami bozi prchají a strachem plním slunce, lunu na nebi, strom stojí bez hnutí a voda zvolní tak. Jsem vládce krásné Lanky v dáli za mořem."*
Michal Josephy
Tváře Srí Lanky
"Kudy se - prosimvás -dostanu k chrámu?" "Támhletudy," odpoví s rozhodností domorodý muž a váhu svých slov ještě zatíží sebevědomými gesty. Často vás ale pošle úplně jiným směrem, raději nežli by před vámi "ztratil tvář". Sinhálská a z velké části i tamilská kultura je "na tváři" - a tedy i její "přetvářce" - postavena. Často ani nepostřehnete moment, kdy se z usměvavé líce stane její rub a naopak. Srí Lanka má zkrátka mnoho tváří a do každé z nich vepsaný více či méně čitelný příběh:
Michal Josephy
Groggy
“Pevnost svatého Filipa, pane?” Shrbený muž okopávající stružku zvolní do andante a předloktím si utře pot z čela. “Támhle, synku” vyhodí ukazovák do vzduchu jako dirigent taktovku. “Myslíte za ty domky?” Ukážu nevěřícně do míst, kde bylo vidět jen úzkou, téměř neznatelnou pěšinu, která se pilovitě zařezávala do prudké stráně. Nechci být vůči starci netaktní, ale mám pocit, že si ze mě dělá blázny.
Michal Josephy
Noc v Lisabonu
Některé životní pravdy jsou osvědčené a prosté. Neví-li člověk kudy kam a nemůže-li se hnout z místa, vzhlédne vzhůru. Řídil jsem se tím a nahoře spatřil malou škvíru. Zářivé ostré světlo pronikalo z malého průzoru a střešním oknem autobusu proudil čerstvý vzduch; alespoň ve chvílích, když řidič nabíral rychlost dlouhými nepřerušovanými pasážemi “betonových kasáren ” sídliště Benfica.
Michal Josephy
Vary, puppek světa
Festivalové Vary jsou jako novodobý mýtus. Svět sám o sobě. Křišťálový globus, jemuž grandhotel Pupp tvoří bájný puppek, střed světa. Lidé se zde znovu orientují podle hvězd. Hvězd bulvárního i společenského nebe, kterým je zde dodáván patřičný lesk a svit, ve kterém se mnozí chtějí přihřát. Je to ale i místo, ve kterém se odráží obrazy všednodennosti - Vary se jejich prostřednictvím stávají "dokumentárním filmem" samy o sobě. Jejich puppek - nacpaný delikatesami filmovými i kulinářskými - tak v dobrém slova smyslu splaskne a umožní jejich lepší zažívání a trávení...
Michal Josephy
Růže a perly
Na předměstí jsem dorazil s duší čistou jako lilium, ale tělem černým jako bota. První nádech horkého vzduchu, který se snad musel vyvalit z obrovské rozpálené trouby, protože mé melanocyty se roztékaly blahem jako karamel. Nechci nikomu hrát na city, ale celou cestu jsem hořel touhou až ji konečně spatřím.
Michal Josephy
Zvířátka v depresi
Pověstná roztomilá zvířátka, která se objevují na konci zpráv TV NOVA, mají za úkol člověka rozptýlit a povzbudit. Smrti a depresi je v médiích vystaven čím dál více, a tak by pohled na makaka, který upadl do deprese z toho, že musí na Nově neustále dělat opičky, nikomu na náladě nepřidal.
Michal Josephy
Hyperdrom
Stojím uprostřed Columbus Circle a kolem mě pádí lidé jako koně, které ženou vozatajové po hippodromu v divokém digitálním trysku.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
