Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem nula

17. 05. 2016 12:33:51
„Pojď za mnou,“mávne rukou dívka balancující na hraně vysokého obrubníku a jedním plavným pohybem najde ztracenou rovnováhu. Na chvíli zaváhám, protože si nejsem jistý, že jde o nejlepší možný způsob, jakým si můžu zvrtnout kotník

, ale nakonec se vydám stejnou, poněkud neortodoxní cestou ke chrámu San Benito, abych poděkoval pánubohu, že jsem se vyhnul všudypřítomným slepičincům.

Domnívám se, že tento „malý zázrak“ ocení i paní domu, jejíž casita má být s chrámem propojena tajným, bočním vchodem.

Díky rychlému přechodu ze světla do tmy nevidím důvod, proč své průvodkyni nevěřit, a tak ji téměř se slepou důvěrou následuji. Největší překážka na této „duchovní cestě“ se nachází hned na jejím začátku (jde o závěs z dřevěných, tak trochu omatlaných korálků, z něhož mám, ač přesně nevím proč, trochu fobii).

Již za dalším prahem však následuje úzká a příjemně chladivá kameninová chodba, kterou se rozhodnu přejít bosý. Pouhých pár kroků vede ke zklidnění, vyvážení frénu a také k ochlazení touhy, která je sice hybným činidlem, ale zároveň ji nelze svévolně a situačně vyložit jako „hříšné natahování ruky po něčem“, co se před vámi svůdně pohybuje.

Můj původní motiv, který doprovázel všechny mé několikakilometrové poutě do čtvrtě Martí, byl ostatně založen na vzrušení zcela jiného typu: zvědavosti zesílené principem „tajné komnaty“ (která pro svou nedostupnost a vnější nenápadnost určitě skrývá hotové poklady).

Na „nebeskou bránu“ (v tomto případě spíše připomínající vrata venkovského koloniálu) jsem klepal opakovaně, ale neměl jsem štěstí, protože pokaždé bylo zamčeno a nenaskytl se mi žádný legální způsob, jenž by mi umožnil se do posvátného chrámu Santeríe dostat.

Teprve nyní, díky ochotné holce ze sousedství, která se po obrubníku procházela s lehkostí tarotového Blázna balancujícího „nad propastí“, bylo mé „volání“ zřejmě vyslyšeno a vyšlo mi v ústrety zcela stylově: tou nejméně pravděpodobnou cestou.

Nechci to však zakřiknout, protože teprve musím projít nejen podél yorubských a spiritistických idolů, ale též ostrým a nekompromisním zrakem téměř nevidoucí santery, která mě očekává na konci chodby, zapřena o své pravnuky.

Chci tím vším jen říci, že jsem si to vážně moc přál, a udělal jsem maximum, abych se dovnitř chrámu podíval...

A teď, když konečně stojím vevnitř, postupně obeznávám, že v samotné svatyni není vlastně vůbec nic. Je to jen prázdná místnost, nahrubo omítnutý kvádr, který vyplňuje ostré bílé světlo. Světlo a prach, stříbrné a zlaté třpytky, poletující kolem jako rozdrolené a obnošené metalické legíny.

Všechna ta prázdnota kolem mi zprvu přijde značně nekomfortní a nesmyslu - plná. Dokonce ani pocit duchovního přístavu či domova, který od dětství hledám, se s pomocí svaté Barborky, přikrčené v koutě, nedostaví.

Jakmile se však vzdám své identity, oprostím se od jakéhokoliv očekávání i retencí minulosti, rozhostí se ve mně až „nadpozemský“ klid a vyrovnanost pocházející z toho nejúčinnějšího „nebeského trankvilizéru“, který však dosud neprošel dvojitě – slepou klinickou studií.

Všechny ty oddělené epizody života, které za normálních okolností nedokážu spojit, se smysluplně slijí do přepáleného světla v tomhle nanicovatém prostoru.

Připadám si, jako bych po celou tu dobu, co jsem "na cestě , lopotně pronikal do hloubek a niter světa, abych nakonec seznal, že ona melvillovská „centrální místnost“, kterou obývá „duše světa“, je jedno velké nesmírné prázdno, obkroužené ještě větší nulou.

A skutečně, jak se tak dívám kolem a kolem, není tu nic, co by se i přes ten nejvíc hipsta - insta filtr dalo osázet motivačním citátem, sloganovitým háelpéčkem, karamelizovat popraškem duchovna, a zařadit do Světa úspěšných.

Prostě jen stojím uprostřed prázdného, omláceného prostoru plného stříbrného, drolícího se světla.

Jsem nic. Jsem nula. Ale v tu chvíli není nic víc.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Michal Josephy | úterý 17.5.2016 12:33 | karma článku: 31.17 | přečteno: 3047x


Další články blogera

Michal Josephy

S větrem v patách

Mračna nad vesnicí Roche se roztrhala a zpoza nich zasvítilo slunce, které nabíralo na síle. Promrzlé tělo se zahřálo na provozní teplotu, a já se odhodlaně vydal na dlouhou cestu zpátky k domovu...

8.12.2017 v 11:46 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 734 | Diskuse

Michal Josephy

Azore, ke mně!

„Pojďte dál,“ pověsí se na těžké dřevěné dveře mladá a drobná senhora. „Jí si nevšímejte,“ mávne rukou nad dorážejícím štěnětem, které mi laškovně okusuje lýtka. „Je to ještě tele, dělá jak praštěná.“

7.9.2017 v 12:33 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 1571 | Diskuse

Michal Josephy

Indiánský běh

Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděl přehlídku tolika prapodivných běžeckých stylů jako na bombajské Marine Drive.

27.4.2017 v 11:57 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 510 | Diskuse

Michal Josephy

Vězněm kláštera

Uprostřed mrazivé zimní noci léta páně 1824 bylo Klášterní náměstí liduprázdnější než kdy jindy. V husté vánici se vytrácel zvon z nedalekého kostela Narození Panny Marie a drobná dívka, přecházející z domu do domu, se po pár

20.12.2016 v 13:38 | Karma článku: 25.65 | Přečteno: 546 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jakub Beznoska

Nástrahy v MHD

Každý z vás jistě někdy využil k přepravě po městě MHD, tudíž jste se setkali s typy cestujících uvedených níže.. :)

19.4.2018 v 5:11 | Karma článku: 19.38 | Přečteno: 1102 | Diskuse

Michal Tříska

Broumovský klášter

V Broumovské kotlině najdeme klášter z první poloviny 14. století, který uchovává historickou knihovnu, unikátní kopii Turinského plátna a nebo rozsáhlou zahradu.

18.4.2018 v 17:00 | Karma článku: 18.38 | Přečteno: 395 | Diskuse

Michaela Šedová

Všechny barvy Sintry

V životě jsem navštívila spoustu zámků, ale žádný z nich se ani zdaleka nepodobal Pena paláci v Sintře. Zejména pokud jste fanoušky disneyovek, neměli byste si tenhle unikát při návštěvě Portugalska nechat ujít!

18.4.2018 v 11:39 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavel Liprt

Středověké stříbrné Hory Kutny i současná zlatá Kutná Hora

Kutná Hora byla více jak tři sta let druhým nejvýznamnějším městem českého státu. A hned dva čeští králové jí dokonce dávali přednost před Prahou. Byla zdrojem bohatství a to dokáže hodně.

18.4.2018 v 10:10 | Karma článku: 20.15 | Přečteno: 405 | Diskuse

Roman Enders

Madam poulet est ici!

Francouzské Savojské Alpy jsou prý nejlepším místem k lyžování na světě. Kromě výborných lyžařů sem jezdí i smetánka z lyžařsky nevýznamných zemí. Také naprostí amatéři. Něco poznání s milým příběhem nakonec.

17.4.2018 v 20:40 | Karma článku: 11.79 | Přečteno: 277 | Diskuse




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.