Měl jsem design blok

Každej má ňáký bloky. Idnesáckej, poznámkovej, eidamskej  – a pak ty psychické. Z jejich řádu byl i můj design-blok.

Evoluce a taška. Nevejde so do ní tolik jako na Archu, ale byla designovaná na podporu vymírajících druhu. (c) Hussein Chalayan -

Psychické bloky vás nepustí k tomu, před čím jsou postaveny -Jako kdyby byl na modrý čáře postaven jeden obránce   Jiří Šlégr vedle druhého a vy jste se chtěli dostat blíž k bráně.

Já se nikdy nedostal na Designblok - podle mnohých výtvarnou, uměleckou a vůbec kulturní událost roku.  Pokaždé mi totiž do toho něco vlezlo  (a nebyl to Jiří Šlégr) a nebo na poslední chvíli vyboucnul někdo, s kým jsem tam měl jít (a nebyl to Jiří Šlégr). Je možný, že to  byl sám Alibismus.

Doma jsem totiž  neměl nějakou dyzajnovou kunstkomoru jako Rudolf II., kde bych se uzavíral a kochal tvary, barvami a materiály a dlouze o nich rozjímal. Pokud jsem v tramvaji či metru zaslech´rozhovor o tom, zda někdo viděl tu a tu fenomenální  instalaci od XY, přišlo mi to tak vzdálené, jako kdybych četl estetiku Mukařovského z pěti metrů. Svět designu jsem viděl uzavřený sám v sobě, umění pro samo umění, zapouzdřené ve stylovém umakartovém vajíčku. Nemohl jsem si k němu najít cestu.

-

Letos tomu nebylo jinak.

V neděli ráno, poslední den Designbloku, jsem nervózně, mezi palcem a ukazovákem, roloval cigaretu Lucky Strike.

(Tu, co kdysi restajloval „otec průmyslového designu" Raymond Loewy, protože byla žlutá jak zuby po ní a on se řídil tím, že „ošklivost se špatně prodává". )

Snad proto, že jsem si připadal jako kulturní barbar a primitiv,  mě v programu zaujala zmínka o instalací židlí  Vegetal (Vitro)  u „vitráží" výběhu lemurů kata. To byla evoluční etáž, na kterou mi přišlo, že  jsem ve svých vědomostech o designu regredoval, a tak jsem vyrazil s tím, že si popovídám se sobě rovnými.

(Vlastním ostatně neformální titul „lemur na kata" ,udělený žijící legendou slovenské antropologie, Dr. I. Murinem.)

_

Židle

byly inspirované tvaroslovím květin a byly sesazeny tak, že asociovaly strom (nechal by se podle nich dělat psychologický Baum Test) a lemurům tak i sloužily. Nebyly to žádné fejky, ale originály, podobně jako Dr. Fejk, který ve vzdělávacím centru od J.Pleskota držel krátkou slavnostní řeč.

Z ní mi vyplynulo, že v jednoduchosti je krása, a že příroda s její pomocí prostřednictvím přírodního výběru vybírá a prezentuje ty designové  projekty,  které se jí zdají účelnými.

Ve chvíli, kdy mi tahle paralela došla, můj design blok ztratil nejen účel, ale i smysl.

Židle se stromem téměř splývaly.

V jistém ohledu splývaly úplně.

Občas nebylo jasné, kdo koho pozoruje. Což je v antropologii zvláštní dilema. Je otázka perspektivy, zda objevil Kolumbus "Indiány" a/nebo oni jeho.

Ale kdoví, na čem mohli lemuři vlastně oči nechat.

Na design se totiž myslelo všude.Je to sedačka a/nebo slon?

Velký designér myslel i na  samotného autora projektu, Daniela Piršče.   Ten "mimoděk" ještě vytvořil podzimní barevnou symfonii a la rhapsodie v žlutém. Přírodo!!!

MJ