Vy leváci!

- ozývá se často  v diskusích pod  netovými články o ČSSD. Netuším, zda je Paroubek levák. Nemluvím o jeho politické orientaci. Ani o  morálním profilu.

Levák Bob. The Simpsons.

-"Plesk. Já ti říkám, přendej si tu lžíci do pravý ruky! Je to proti bohu. Podívej - i ten Kristus má hlavu svěšenou na pravou stranu."Takhle to začínalo. A končilo v modlitbách: "Bože, ať to dítě není levák." Přání se splnilo - skončil jsem jako pravičák, kterej nemá rád  levoty levice a má obě ruce levý. Bývaly však  doby, kdy mí prapředci měli přirozeně blíž k "levici". Umožňovala  jim totiž krýt si štítem srdce a druhou tak  měli volnou na kopí, což se v té době ukazovalo jako evoluční výhoda.Naše tělesné rozvržení nám sice poskytuje základní orientaci ve světě, ale také kulturně podmíněné "orientační metafory", které někdy odkazují až na "morální kvality": Ve slově "pravý" je údajně vrostlý indoevropský kořen významu směřujícího dopředu - přímý či rovný. Ve slově "levý" je tomu naopak a značí   " křivý a ohnutý" . Podobně tak "pravost" mívá hodnotu něčeho cenného (jako přátelství či zlato), kdežto levé straně je obvykle připisováno to opačné (včetně levnosti a lacinosti).

Jo jo,  nadarmo mi tety mezi Zdrávasy neříkaly, že levá je ruka ďábla. Také jsem v ní nedržel  štít, ale lžíci. O tom,  jakou dnes může přeneseně  představovat levačka zbraň, jsem se přesvědčil až nedávno. Na to, jak je statisticky málo leváků,  tak ve španělském daviscupovém výběru jich bylo zastoupeno až dost. Nepomohlo, že si "naši" s sebou vezli sparring partnera, který by jim pomohl se "evolučně adaptovat" na levácké úderové falše.  Jsou tak specifické, že by možná španělské antukové škole naopak stálo za to přeučovat od útlého věku praváky na leváky, protože 5:0 ve finále Daviscupu není špatný výsledek. V jiném případě se totiž do hry zvané kultura dostane  levačka jen v ojedinělých případech a bývá preferovaná jako ta méně hodnotná a "podřadná".  Při zen buddhistické meditaci hraje "druhé housle" a když se my máme  vyjádřit o někom důležitém a schopném, s kým máme tu čest úzce spolupracovat, řekneme o něm : "je to moje pravá ruka". Naše vnímání, myšlení, řeč i "obraz světa" jsou  ovládány vozkou a jeho  levou "čehí", pravou "hot".  Mnohým bylo od dětství vštěpováno, že pravá se nesmí plést s levou, třeba jako posvátné se světským, bílá s černou. Vzhledem k tomu, že svět je jen jeden a nedělitelný, tak  se černobílým,  levo/pravým vnímáním, v podstatě ochuzejeme. Není to  zkrátka "to  pravé" a v podstatě to někdy může být  i  hodně "na levačku".